|
(z Ódy na samost)
Poslíček
(snehurcesnehurce)
I
Šichtu si odbyl jako činži
tentokrát nešel domů hned
a ani suchý rohlík hnípat
na náměstí ...
holubí smečce dnešek připad
jak hnízdo v hlavni brokovnice
žalem tak lpěli na udice
jež dával nutný denní chléb
jak fraška lékořice
však teď jak by vole rád
do huby holub jemu slét
a plačky trénovaly pro případ
Poslíček však již za městem
holi svou boří do bahen
v poslední touze najít den
táhne se polem jako těstem
rohlík předžvýkaný od pannen
o nichž se zdálo polštářem
jeho lože
mu že cizolože
je cena spolu se věnem ...
Za polem našel nízkou chýžku
v skrytu tuše
za oknem pannu v zástěře
zaťukal na okno téměř hluše
otevřela
setřela kapku potu z čela
pak sfoukla idyl svíčku
>To je dost, že jsi tady, psíčku
vezmi ty kufry
dem!<
A zatím v městě na náměstí
stříleli čestně z brokovnic
vrátil se ráno dutých pěstí
šílely plačky pro Pra nic
jak bývávalo štěstí
II
Po jeho smrti ten
co vodil výtahem
hosty do pater
povýšil na uvítací mulu
jeho však šarže byla Lulu
pokojská s černým úborem
co líbala ho skrz jaterničky
neděli trávit v noci spolu
Oblékl novou uniformu
leč zima byla před jarem
a mráz už leštil formu
nad ránem
měsíc se držel co mohl madel
paničky mu však dýška
Lulu je šedá myška
věšely do jeho počítadel
než podlehl grifu projímadel
popustil uzdu držáků
tak lehce se týkal model
nevěděl ale že zvou ho cucáku
smíchem co skřípe z zadních sedadel
limuzíny
dechem parfémů co Lulu jedem
čiše z něj zadusily
III
Žádný třetí už není
dvou bylo dost
ač oba pro milost
došli si pro sprasení
Že od slepic
za pavími pery!
Jenže zapomněli
svléct hlavy ze čepic
A že hotel
je společným podnikem
IV
A přesto věřím
že i ta cesta někam vede
dokud však hotel - těsná vesta
stojí
do níž však hruď se aspoň vtěsná
a aspoň v něčem strojí
a nezebe ...
Nejdřív ten hotel shořet musí
aby na čem bylo
opéct krky husí
labutích písní
o labuti
| 
