|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Zaujal mě příspěvek ve fóru „Pár otázek pro křesťany“ a zejména reakce na něj. Pro příklad si dovolím citovat reakci vacana: „Chlapci to je fakt disputace jak ze základní školy. To s tim máte takovej problém, že to tady furt točíte? Neni úplně jedno, kdo čemu věří? Není spíš důležitý jak žije? Je to že někdo věří nesmyslnému Bohu automaticky předposláním toho, že jeho život bude slabošský, fanatický a méně hodnotnotný než život bez víry v něj?” Musím říct, že já s tím problém mám a že jsem rád, že se takové věci tady diskutují. Dovolím si tedy napsat svůj názor, nebo lépe řečeno se o to pokusím. A budu hrozně rád, když tento příspěvek diskuzi vyvolá.
Hned na začátku bych rád předeslal, že mě k těmto uváhám vyprovokovala kniha Daniela Quinna ISHMAEL. Kdo by se rád dozvěděl více, koukněte na www.ishmael.org. Tahle fantastická kniha (která má další pokračování) zatím bohužel nebyla přeložena do češtiny (alespoň pokud vím), což mě mrzí a doufám, že to tak dlouho nezůstane. Také se tu ve velké míře objeví odstavce z rozhovoru s D. Quinnem, který byl do češtiny přeložen a publikován na:
http://www.baraka.cz/baraka/Baraka/b_4/b_4_zpatky_na_zahradku.html
Chci a nechci hned zpočátku provokovat (bez provokace se diskuze asi nerozjede, když to přeženu, tak se určitá část lidí hned na začátku zatvrdí a nebudou chtít najít něco smysluplného na této úvaze, ale budou hledat jen, proč je to celé nesmysl). Ale budiž:
Co si myslím, že je špatně na náboženství (schválně neříkám na kterém)? Náboženství nám říká, že tento svět byl stvořen pro člověka. A dle mého názoru, tenhle princip, na kterém je náboženství vystavěno, je kamenem úrazu naší civilizace a kultury. Musím hned dodat, že už se to ovšem dávno netýká jen náboženství, ať už je člověk věřící či ne, celá naše civilizace funguje na tomhle principu.
To je to, o čem píše Daniel Quinn ve svých knížkách. Kousek z rozhovoru:
Quinn: Náš zemědělský systém je založen na myšlence, že veškeré potrava na Zemi je potrava pro lidi. Že na ni nemají právo jiní tvorové. Každý kousek země považujeme za svůj zemědělský majetek. To je to, co vyjadřuje termín totalitní zemědělství a od toho se odvíjí další idea, že totiž vše, co se týká potravin, ospravedlňuje naše prostředky. Že můžeme zničit co chceme.
Naše civilazace dále vychází z jakési prapodivné představy, že Země je původně poměrně divokým místem pro žití a dokud nedostaneme svět pod kontrolu, nezbavíme se hladomoru, neustále budeme žít ve strachu z přírodních katastrof a pod.
Quinn: Většina lidí si myslí, že lidé měli, než vynalezli zemědělství, hlad. Jenže to je naprostý nesmysl. Lidé nebyli o nic víc hladoví, než jsou hladoví ptáci nebo srnky v lese. Mezi lovci a sběrači hladomory nebyly, protože pokud došly potraviny, kmen se prostě odstěhoval jinam. Teprve až se lidé usadili na jednom místě a nechtěli se odstěhovat, když přišlo sucho, přišel i hladomor.
Samozřejmě se v této souvislosti musíme zamyslet nad problémem přelidnění. Především je třeba si uvědomit, že pokud má populace kteréhokoliv druhu narůstat, je třeba pro ni mít dostatek potravy. Nebo opačně, má-li kterýkoliv druh více potravy, jeho populace se zvětší. V přírodě samotné populace neustále rostou nebo se zmenšují. Populace jelenů vzroste, dokud stačí potrava, není-li potravy dost, populace jelenů se zmenší. Tím ale přibude potravy a populace se opět zvětší. A tak dokola. Takto funguje přirozená zpětná vazba, která v přírodě udržuje populaci v rovnováze s přírodními zdroji.
Když ale člověk začal ve velkém praktikovat totalitní zemědělství, této zpětné vazby se zbavil. Lidé začali v odezvě na rostoucí populaci produkovat stále více potravy. Pokaždé, když populace naroste, zvýšíme produkci potravin. Je to pro mnohé lidi překvapující, protože takto neuvažovali, ale mezi růstem populace a růstem produkce potravin existuje nepopiratelná přímá souvislost. Jinak řečeno, lidé se domnívají, že růst populace je jen otázkou jakési sebekontroly, a že člověk se neřídí stejnými zákony, jako ostatní tvorové v přírodě.
Když se na růst populací v přírodě podíváte z tohoto úhlu pohledu, zjistíte, že ani v době, kdy se populace některého druhu zmenšuje, nevidíme zvířata hladovět k smrti. Hladomory jsou jen důsledky výjimečných katastrof (nehody, příliš extrémní povětrnostní výkyvy). V běžném životě ale počet členů určité komunity stoupá a klesá v závislosti na podobných pohybech jiných populací, aniž někde dochází ke hladomoru.
Co takhle příklad od nás - záplavy v Čechách. Budeme se dál a dál snažit regulovat tok řek, přizpůsobovat ho naší civilizaci, přesně v duchu myšlenky, že člověk je to nejdůležitější a když chce žít v místě, které je ohrožováno řekou, je třeba tu řeku usměrnit. Je třeba dostat svět pod kontrolu. Proč ? Proč se nemůžou lidi přizpůsobit řece, respektovat prostředí, ve kterém žijou, tak jak to předtím vždy dělali a fungovalo to ?
Já vím, všichni (mě nevyjímaje) při zamýšlení nad těmito problémy budeme podléhat sentimentu typu “bude-li moje dítě mít hlad a budu-li moci vypěstovat více potravin, udělám to a stejně tak to udělá každý další člověk”. Stejně jako mě bude líto těch lidí, kteří přišli o své bydlení během záplav a tudíž pochopím jejich hněv při čtení těchto úvah (“jemu se to kecá, on o střechu nad hlavou nepřišel, možná, kdyby se to stalo jemu, tak tu nebude takhle plácat”). Budu ten hněv chápat, ale bohužel tenhle sentiment nám prostě nepomůže. Do těchto problémů jsme se dostali ne kvůli zpropadené řece, ne kvůli nedostatku potravy, ale kvůli nám samotným. Protože se snažíme podmanit si tento svět, jako by nám patřil. Jenže my patříme do něj a pokud chceme, aby to tak zůstalo, tak musíme opět začít respektovat zákonitosti přírody, které tu jsou biliony let, které tu vždy fungovaly a umožnily všem živým formám včetně člověka se vyvinout. Naše planeta tu není proto, aby na ní mohl být stvořen člověk, jak se nás snaží přesvědčit naše náboženství. Naopak, naše planeta a přírodní pochody na ní umožnily, aby se člověk mohl na ní vyvinout a poměrně úspešně žít po dlouhou dobu, než si vymyslel, že on je “nejvyšším cílem“ tohoto procesu, že vše směřovalo k němu.
Ve své knize píšete, že všechna velká náboženství, včetně křesťanství, judaismu, hinduismu a islámu, vyrostla ze základního pocitu, že v člověku je něco špatného a že nejdůležitější věcí na světě je tedy jeho individuální spása.
Quinn: Všechno to jsou náboženství určitých kultur. Objevila se jako odpověď na potřeby lidí, kteří vedli mučivý život. Jsou to všechno náboženství životních muk. Náboženství pro nespokojené, kteří se neumí radovat ze života. A co se týče kulturního pozadí, například naše kultura začala se zemědělskou revolucí před deseti tisíci lety na Blízkém východě a rozšířila se na východ do Indie a Orientu, na západ a na sever do Evropy a před pěti sty lety s Kolumbem i do Ameriky. Kdekoliv najdete společnost, kde se zamykají potraviny, je to naše kultura.
Lidé na téhle planetě žili statisíce let bez náboženství a utrpení, protože uměli žít. Měli svou víru, to ale nebyla víra v padlé anděly a spalované hříšníky. Oni se malovali jako součást posvátného životního procesu a život byl posvátné místo.
Měli bychom si uvědomit, že jednotlivá náboženství nejsou náboženstvími světa, ale náboženstvím jen určitých odcizených kultur. Neradím, abychom náboženství zničili: podaří-li se nám osvojit si zdravější vizi světa, náboženství sama odumřou. Neradím, abychom si představovali, že ze sebe uděláme lepší lidi než byli ti před námi. V tomto smyslu je náš systém systémem založeným na utopické představě, že instituce budou fungovat lépe, když budou lidé v nich lepší, než ti předtím: školy pak budou lépe učit, soudci lépe soudit a vlády lépe vládnout. Systém kmenových kultur není založen na touze po lepších lidech, a právě proto vždy byl tak úspěšný. Nic z toho, co navrhuji, nevyžaduje, aby byli lidé lepší, než ti před nimi. Na člověku není nic špatného. Po statisíce let už dokázal na této planetě žít šťastně a neškodit. Není tedy třeba všechno chtít radikálně změnit. Budeme-li chtít, aby se lidé změnili, budeme pak také zklamáni. Všechny ty změny, o kterých hovořím, nevyžadují, aby se lidé změnili. Není to třeba. Stačí jen být takoví, jací jsme už kdysi byli. V tom tkví naděje do budoucna.
Začal jsem tuto úvahu větou: “Cože je špatně na náboženství?” Nerad bych byl špatně pochopen. Nesnažím se řící, že za problémy lidstva můžou věřící. Ne, mohu za ně stejně tak já, protože jsem součástí této civilizace, této kultury. Jestliže máme vůbec mít šanci přežít, musíme změnit svůj náhled na svět (zdravější vize světa). Bohužel náboženství je postaveno na principu, že člověk je to nejdůležitější na světě, že pro něj bylo vše stvořeno. A může vymýšlet nová a nová desatera, podle nichž by měli lidé žít a stejně mu to nepomůže, protože z principu, na kterém je naboženství postaveno, stále bude žít odtržen od přírody, bude vymýšlet nová pravidla, jak žít a přitom se stále snažit ji podmaňovat, protože příroda přece patří jemu, byla stvořena pro něj. A to jen pro to, aby si ve větším pohodlí odžil ten svůj život tady, než „konečně“ bude moci jít do nebe. Místo aby se soustředil na život tady, který tu je „určitě“. Nechci nikomu bránit v jeho víře, že smrtí vše nekončí (kdo ví). Ale víra, že lidský život má nějaký „vyšší“ smysl nikomu nedává právo žít na téhle planetě podle principu, že člověk je důležitější, než cokoliv jiného, také jinak podle principu, který tu nebyl před deseti tisíci lety, kdy ještě člověk uměl žít a dobře se mu to dařilo minimálně po desítky tisíc let.
|
|
|