Dědeček aneb Evoluce nad Revoluci

Proti slunci šel jsem,

právě z nadhlavníku svítilo mi do očí.

A proti vláčel se on jen,

já čekal zda se otočí.

Mrzlo.

Jeho stříbrná brada vlála ve vánku jako standarta,

kterou kdysi držel ve svalnatých pažích.

Představa stíhala představu v mozku mém,

jak vítězili a slavili po rebelských tazích.

Když přišel blíž a já slyšel těžký dech,

můj pohled spad na jeho ruce.

Madlo šedé držely- on tlačil kočárek,

on - můj symbol každé revoluce.

Tehdy došlo mi všechno do detailu.

To nezvratný života byl koloběh,

co dopustil se sprostých faulů

na mých ideálech a snech.