|
| |
 |
PAIN
Autor: laksa () - publikováno 11.2.2001 (14:59:36), v časopise 12.2.2001
|
|  |
Šílenství touhy volá:
"být bláznem, být tam!"
kde mé myšlenky a sny budou
téci okny s mřížemi a ten dům
bláznů
jich bude plný, blázni
v tom domě
si budou hrát, s mými sny,
budou je chytat pod okny,
vázat si z nich
svá přání a představy, než to všechno
touha odvalí, v místa, kde
šílenství touhy volá:
"šedo bíle růže světlé barvy,
jako smysly při pohledu bouří
se mé larvy,
záře vlasů, hloubka očí
spousty věcí - blázny ničí,
chytejte a dívejte,
to co křičím, řvu
hledejte!"
a vířím jako duch na dně vrcholu,
na dně bytí, prodírám se - samé smetí
kříčím z těch oken s mřížemi, mám přání:
"TEĎ!"
a ptám se: "A teď?", a ptáci zase letí,
odnesou to smetí, hnilobu lidstva
už se tráva zelená - a Ty, již trochu
odhalená
tvé oči, jedno bylo pod plechovkou
Coca-coly
druhé kryl list z útlé knihy,
ta kniha byla plná vroucné něhy,
přání + myšlenek, které křičím
zvlášť do levého oka ještě trošku
zasněného,
asi do té Coca coly zahleděného,
a zvlášť do pravého, to jež chápe
ale stále bojuje a ve válce tápe
s okem druhým a nejistým
a já vím, proč jsou zde dvě strany
neřeším to - vše je tak jasný,
jasnější než přání mých kamarádů
bláznů
v krásném domě s mřížemi, odkud
tečou má vroucná a tajná přání, dokud
neřekneš "Sbohem" a já ty mříže zaboucnu
a kajícně si budu lát a svou lásku hledat
ve zbytcích odpadků, jež vrány roznesou
a cestou temnou
se vydám do svého Kamelotu s mřížemi
a budu lát
a řvát
svá přání a tužby, jež jsou takřka věštby
šílence k šílené - jež svým bláznostvím,
jež svým chováním, a vším tím
co mě fakt dostává mně dostáváš.
Ta fotka je asi úžasná, jo skoro (vlastně ne skoro) jsem se
rozbrečel, stačí si na to jenom vzpomenout - jak já po tobě toužím,
a myslím, že bych měl napsat
a vyřvat
ze sebe ven, do světa bláznů
a odpadků ničící krásu podstaty
to co jsem řval včera na tom koncertě,
a chtěl jsem Ti to tam říct,
fakt z té podstaty
a už si nikdy nepomyslím - třeba Ty -
ale budu říkat, spát a milovat
a křičet slovo Ty, a Ty jsi Ty
jak úžasné, myslím a nic nečekám
a taky nic nehledám, už jsem tam,
kde jsem křičel a křičel -
chci se s tebou prát
a vodit
a líbat
a kousat
a smát
a plakat
a utíkat
a milovat
a řvát
a hladit
a dívat
a hledat
a jezdit
a si přát
a se hledat
a schovávat
a přemýšlet
a jíst
a pít
a milovat
a líbat
a hladit
a kousat
a žít
a spát
a vycházet
a odcházet
a stýkat
a vidět
a hladit
a jezdit
a hádat
a mlátit
a radovat
a takhle jsem na tebe křičel
na tom koncertu
a ze svého světa hleděl
a přál si ti říct
a potom tě mít
a poznávat a líbat a hladit a
chtěl bych Ti dát svou ruku do Tvé
teplé
dlaně, která je nádherná a dokonalá
a přál si Ti říct, s tou mou napřaženou rukou,
o které vím, že není dokonalá:
"Dotkni se mne, obejmi a polib,
poraž své levé oko pravým,
stačí malý pohyb,
myšlenka a invence
spojit ruce,
pokud se kreslit naučíš rukou, techniku kresby,
spojit dlaně láskou a city, žádný problém, žádné věštby,
splń má přání ze světa modlib!"
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAaaaa
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAa
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
AAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAaaaPAINAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
PAINAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAPAINAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
PAINAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAPAINPAINPAINPAINPAINAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA
a myslím, že Tě chci vidět,
častěji, pokecat a hledět
a sejít se s tebou
a ty se mnou,
třeba u losa s papírovým parožím
a přemýšlet, nemluvit, spíš se jen
tak dívat do očí, koukat
těmi oči si vykládat a tím tajným
dialogem vyřešit, co s tím,
tvé oči matou jou otevřené, vše je
v nich jasné, je to tam vidět,
všechno, pořád a naprosto - to vím
ale stejně pořád řeším a nevim co s tím,
ale těm očím věřím a příště až se potkáme
jedno kde a jedno co uděláme tě zkusím
vzít za ruku, teplou dlaň,
ale taky možná devítihlavou saň
toho draka zkusím zkrotit, prsty
jej oplést a stáhnout,
pevně obejmout a stisknout.
|
|
|
