Prach jsi a v prach se obrátíš.
Prach budeš a vůbec se nebráníš...
myslíš, že zázrakem to zachráníš..?
Ne..a přesto pomoc nescháníš.
Na obrovskou louku rozpráší tvé tělo.
Po dokonání všeho, plno hudby znělo...
Když hlasy zvonů utichly napolo...
částice prachu, spojily se nanovo...
Po louce chladný vítr vál..
a tělo spojit nenechal...
pohrával si s ním, jak kočka s myší...
a netušil, co všechno ničí...
Utrpení, které prožíval,...
bylo, jak by v pekle zavítal..
Nemohl se však vzepřít, otrhnout...
jeho jediným přáním bylo...uprchnout...
Nebylo slitování po smrti jeho...
a to se mu vždy tak umřít chtělo...
Bál se, ale netušil čeho..
Po chvíli pochopil...bál se všeho..
Jako nikdy, viděl svět celý..
Který se mu vždy zdál tak opuštěný...
...Teď,,,bebyl jen ouštěný...
nebyl žádný...
Viděl jen černo a to ho děsilo..
Každé zrnko tmy, to..co ho zrodilo.
Oči neměl, ale cítil vše...
vzpomínal na krásy všedního dne.
Už mu nezbývalo víc, než vzpomínat..
na krásu slunce, nebe a země...umírat.
Teď je však pozdě si cokoliv přát...
neměl si prostě, život brát. :)
|