Tmou viděti pravdu

za zdí obehnanou dráty

projistotu...

hledáš kousek děravého plotu,

odtud utéct do neznáma...

už neprosíš,jak učila tě máma.

Chodíš raděj v mlze za svítání

nežli slepě skýtat děkování

milujícím,

unavený milováním..

třeseš se v aleji  rozpoznání

bojíš, že ve tváři tvého sobeckého potu

jednou budeš prosit o jejich smilování.