|
| |
 |
Vzpomínky na osmnáctou meditační operaci
Autor: romann (Občasný) - publikováno 21.2.2001 (08:24:00), v časopise 21.2.2001
|
|  |
Byla TAK Jiná než předešlé! Nikdy jsem nic tak silného nezažil. V dlouhém a hlubokém ponoru 60 - 70 procent do 6,5té božské dimenze jsem poznal nejvíce vzdálené Tváře Boha, nejprve ohromující kruhy archetypů, obraz Absolutna. Viděl jsem také, jak se Realita překlápí jako v kaleidoskopu do úplně jiných a jiných stavů totálně odlišných od našeho chápání reality. Z času se stával prostor, z něj božský zákon a z něj další a další základní archetyp. Dokonalý procesor hleděl na Svou hru a současně ji byl. Rozpadaly se mi tam všechny představy o mě i o světě. Ve vizích a pocitech jsem uviděl, že je vše jinak. Je jen božská virtuální Hra. Vše co se děje se nepohybuje "ze sebe", ale je vedeno střípkem Absolutna z míst zcela mimo prostor a čas. Uvědomil jsem si Nekonečné, Věčné a Dokonalé Stvoření, jež bylo samo Bohem a pocítil podíl na Něm.
Chápal jsem vše jen zčásti, ale to stačilo k úplnému ohromení. Přemýšlel jsem, jak se s tím srovnám a uvědomil si strach z Velikosti Boha. Právě toto poznamenalo mnohé mystiky. Poznal jsem souvislosti, jež jsou již zcela ezoterické. Pochopil jsem, co znamená se Mu odevzdat a dostal strach z okamžitého konce ega. Ale v čem je vlastně problém? Já se strašně bojím, že budu žít úplně Jinak. Cítil jsem smutek za starým, navždy opuštěným životním stylem a poznal, že nevládnu sám sebou tak, jak jsem si myslel a to mě trochu očistilo. Mám se stabilizovat, prohloubit vnímání a už křečovitě nespěchat kupředu.
Po návratu z božského světa průzračně křišťálového hyperprostoru jsem si nedovedl vzpomenout, jak jsem Tam mohl vidět, že Vše je vlastně dokonalé už Teď. Čtu si po sobě ezoterické texty a nerozumím, co jsem těmi slovy myslel. Neumím už ani popsat, jak chutná hyperprostor Věčnosti, necítím Ho. Nevím také, zda je v nirváně individualita nebo ne, z vizí nebyla příliš patrná. Zapomněl jsem i na detaily z fascinace Boha z vlastní Dokonalosti, kterou ukazoval v mnoha stejně dokonalých pohledech a ještě ji zvětšoval až k závrati. Nemohl jsem si ani upamatovat na detaily ohromujícího zjištění, že v jiném úhlu pohledu existují úplně jiné a neznámé ekvivalentní životy, jež také žijeme. Trochu se to podobalo automatickým kresbám, ale bylo to Tam dokonale pochopeno se všemi souvislostmi, jež jsem už zapomněl. Nikoliv však verbálně, ale ve všezahrnujících pocitech.
Poznal jsem také, že děje nakonec nejsou to hlavní. Vždy je vše do nekonečna, jsou děje za ději, pozadí souvislosti za pozadím, podstata za podstatou, světy za světy, vždy rychlejší, složitější, silnější. To je Věčný život, božská Hra. Odhalit v kameni Absolutno, to dá práci. Jen Ono zná Vše. Na otázku, jaký čas jsem to v nirváně vlastně prožíval, mi sedmá nirvanická dimenze řekla, že je sama časem. Proto Kristus řekl, že Jeho království je z jiného Světa. Nižší nikdy nemůže pochopit vyšší, jen do Něj může vstoupit, ale pak už není tím, čím bylo. Pak je Mu také jasné, že vnitřek je vnějšek. Jisté je, že v příští podobné meditaci si vše opět s ohromením uvědomím a pak to zase zapomenu. Meditace s hlubokým ponorem do božského pocitu způsobovala občasnou destabilitu. Trvala pět dní, po ní přišla třítýdenní únava.
V dalších meditacích jsem nevnímal jen božské vědomí, ale tíseň i zesílené lidské pocity, aby si uvědomil co dělám jiným a sobě. Procházením bolestivého pocitu docházelo k proměně vědomí a rozpouštěla se astrální klec i necitlivé vnímání druhých.
|
|
|
