Ty nevíš, jak se v ženě

při dešti rozední, jakoby oči

řasy, rtěnka, zdravíčko na tvářích

tak samo bylo notou

tak samo bylo barvou

ne, nejsem divoká, ne, nejsem

zplanělá třešeň v pralesích

tvých dobyvačných území

těch arů nepřehledných, kartotéka

toho co vlastníš, a jedna baba navrch

pobloudilá, pohladit

a zavrní jak kočka

a kousne jako pes

ploty a bary, písně

večery, noci, rána

s vejci a topinkou

a tolik vřelou kávou

v bavlně, vlně, lnu

s meduňkou v polštářích

se smolnou loučí v ruce

sis taky uloupil.