Bezejmenná
Když spíš, jsi tak sladká,
chtěl bych se dotknout Tvé kůže, je tak hladká.
Objímal bych Tě od jara do jara,
jsi krásná jako rozkvetlá zahrada,
kde každá včelka má své poupě,
já, připadám si teď vážně hloupě,
nemůžu pít, nemůžu dýchat, nemůžu jíst,
chtěl bych Ti celý život tuhle báseň číst.
Políbil bych Tě na ústa, na tvář, na čelo,
Obsypal bych polibky celé Tvé tělo.
Ty nevoláš, nepíšeš, nekřičíš,
náš čas spolu byl život jepičí.
I když Tě neznám, chtěl bych Tě moc,
jako je bílý den a černá noc.
Jen tak si ležím a koukám na nebe,
nemůžu přestat, myslím jen na Tebe!!!!
|