|
| |
 |
My, Ludvík XVI., 2.část
Autor: Black (Občasný) - publikováno 25.2.2001 (17:08:19), v časopise 27.2.2001
|
|  |
Je mi 22. Nevím, jak zacházet se ženou. Marie není tak škaredá, ba naopak. Za celý svůj život jsem však se ženou neměl nic než pár symbolických políbení. Už i má tchýně Marie Terezie, česká a uherská královna, je z toho nervózní. Poslala za mnou svého nejstaršího syna, bratra Marie, aby si se mnou promluvil jako “muž s mužem“.
Přijal jsem ho ve své komnatě. Seděl jsem v křesle u okna a četl si. Vstoupil a tak jsem odložil knihu.
„Nazdar švagře!“zvolal už ode dveří, „Měli bychom trochu popovídat.“
Nabídl jsem mu křeslo po mé levici. Pohodlně se usadil.
„Tak tedy, je to už 6 let, co jste s Marií spolu a výsledky zatím žádné. Jak vidím, ani ložnici ještě nemáte společnou. Podívej se,“naklonil se ke mně blíže, aby nás neslyšely ani mouchy, které létaly v místnosti, „nechápu to. Moje sestra je krásná žena a neříkej, že bys nechtěl…Nemůže být v posteli strašná, a i kdyby, všechno se dá naučit.“
„Myslíš?“
„Ale jistě. Mám s tím zkušenosti. Nikomu to nejde hned napoprvé. Ani mi to nešlo. Ale teď už jsem titulovaný jako jeden z nejlepších milenců česka a uherska. Tak se nebojte a dnes večer za ní zkus zajít. Neodbude tě, uvidíš. Uspokojíš svoje touhy. No neříkej, že je nemáš, vidím ti to na očích.“ Sklonil jsem hlavu. Co on mohl o mě vědět?
„Takže večer. Pak mi pošli zprávu, jak to dopadlo.“ Rozloučil se a odešel.
Večer se blížil. Nechtěl jsem za Marií jít.
Povečeřeli spolu. Ještě dojídala moučník, když jsem k ní přišel. Podívala se na mě. Pochopila, co chci. Nechala na stole nedojedený moučník a vstala. Dnes večer vypadala obzvlášť nádherně. Měla přiléhavé černé šaty s hlubokým výstřihem, kolem krku tenký zlatý náhrdelník, její rozpuštěné vlasy jí lemovaly dlouhé hebké ruce. Odešli jsme spolu ruku v ruce do její komnaty. Měla nádhernou honosnou postel. Kolik to asi stálo?
Pustila mou ruku. Otočila se ke mně tváří a pomalu si začínala na hrudi rozepínat knoflíky. Svlékla se. Bez šatů byla ještě krásnější. Podala mi ruku a vedla mě k posteli. Vysvlékla mi košili. Sedl jsem si vedle ní.
„Opravdu to chceš?“zeptal jsem se pro jistotu.
Mlčky přikývla. Políbil jsem ji. Ani nevím jak, ale byli jsme oba nazí. Pak už to šlo samo.
Ráno jsem se probudil a její hlava byla na mé hrudi. Vypadá sladce, když spí. Mohli bychom konečně mít společnou ložnici. Pomalu se probouzela. Když mě spatřila, usmála se. Řekl jsem jí svůj návrh. Souhlasila. Ještě téhož dne jsem si přestěhoval všechny své věci k ní.
|
|
|
