|
ukolébavka I
Posmrtné pohádky,
slzičky před spaním,
rozbité skořápky
se strachem vsypaným
do jader oříšků.
Nevěsty bez dechu,
družičky bez očí,
noc hledá útěchu v ledové náruči,
v pavoučím pelíšku.
ukolébavka II
Slyšíš to ticho?
Už jazyky z úst
vytrhal půlnoční král.
Tmě dme se břicho,
když den drží půst;
na vlka beran si hrál.
Slyšíš to ticho?
Už jenom tvůj hlas
rozdírá měsíci pleť.
Zemřel don Quijote
pro všechny z nás.
Spinkej,
než dorazí šeď.
ukolébavka III
Zavři už oči - slyšíš tmu?
O dveře drápky brousí.
Chce se k nám vetřít potajmu,
tma ale někdy rdousí.
Tak nechám oheň v krbu plát,
jen ať tě světlo chrání,
zkus do peřin se zachumlat,
zůstaň v nich do svítání.
Jen tiše, synku, spinkej už,
ponoř se do únavy.
Je úplněk a vlčí muž
chystá se lovit hlavy.
Ty se však neboj, nemusíš,
hlídá tě plamen svíček,
jen tu buď tiše jako myš,
schovej se uvnitř víček.
Poslouchej - slyšíš spánku sbor
zazpívá pro tebe jen.
Měsíc se šplhá nad obzor -
- táta už musí jít ven...
ukolébavka IV
V lese je strom a na stromě kosti,
z těch kostí čaroděj staví si hrad.
Podivné netvory na hradě hostí,
kdo ještě neusnul, měl by se bát.
Nespavců očka do noci svítí,
čaroděj pozná tak, kam má se dát,
prstíky k jídlu, slzičky k pití
nasbírá a ještě bude se smát.
V lese je strom a na stromě kosti,
z těch kostí čaroděj staví si hrad.
Na hradě svém jen nerad se postí,
proto bys raději měl zkusit spát.
ukolébavka V
Havraní vlny když bičují pobřeží,
do noci zazáří jen světlo na věži;
chladné jak ledu dech, nad dýku ostřejší -
- kdopak se ukrývá pod temným přístřeším?
Deset obřích schodů vede tě nahoru,
každý jak tesaný z černého mramoru,
po nich se vyšplháš, na vrchol dostaneš,
počítej na prstech, jak vysoká je věž?.
První schod pavouci hedvábím ovili,
na druhém založen je hřbitov pro víly,
ze třetího slyšíš vlkodlačí vytí,
na čtvrtém u rakve bílé svíce svítí,
pátý schod dnes hostí umrlců bál,
jestli ještě nespíš, musíš jít dál.
Šestý schod obývá prokletý černý mnich,
na sedmém zašitá ústa všech prolhaných,
k osmému schodu se slétají havrani,
devátý z masa je, žilami protkaný,
na desátem dveře, pod nimi svit,
jestli ještě nespíš, musíš tam jít.
V komnatě plápolá samoty král,
byl bys líp udělal, kdybys už spal.
|
