Hltám vše
přežírám se do sytosti
pak vše vyzvracím
ve slaných slzách se utopím
a v křečích spočítám svá léta
rvu si zbytky vlasů
pro nepochopení dnešního světa
Ztrátu identity
rozebírám v horečkách sobotních nocí
v rámci reality
ztrácím střízlivost
to co nenávidím nejvíce
je prý má povinnost
Tak mezi záplavy těl vrhám i to své
na smetiště mezi vraky
a myšlenky a strach se mi honí hlavou
jako černých havranů táhlé mraky
Týrám se žízní, hlady
skrývám své ženské vnady
a nenacházím v sobě žádnou jistotu
jen ticho, temno, prázdnotu
kterou ze spíže zase doplním
tam, kde na mě čeká kupa zrad
jak Evu její pronásledující had
Tam, kde celé lidstvo nachází svou spásu
já jen svou záhubu
hanbu, proklínání a ostudu...