Rudá záře mu vnikla do mozku a ochromila celé jeho vědomí. Zůstala jen pouhá myšlenka na to jak se osvobodit z jeho pout.

Kapitola druhá Útěk z cely

Když se druhý den probral pocítil tupou bolest.
Musím utéct, pomyslel si Alan. Rozhlédl se kolem sebe kde to vlastně je. Malá místnost s zamřížovaným oknem a hliněnou podlahou obehnanou čtyřmi zdmi. Na zemi ležel hliněný džbán natáhl po něm ruku, ale byl tak vyčerpaný
že utrhl ucho a voda se vylila na zem. Lemtal ji tedy aspoň z té podlahy. Voda se však brzy vsákla do podlahy a písek mu vrzal mezi zuby.
Sem v pěkný bryndě , vzápětí uslyšel jakýs hlas  
jak si cosi pro sebe něco říká. Podíval se tím směrem. Tebe jsem hledal celá léta, řekl ten hlas kdo si optal se Alan
J8? Já jsem tvůj hlas TEN HLAS co ti říká abys šel tam a dělal tohle a tohle. Tvůj rádce tvůj hlas. A co chceš?Chceš mě pronásledovat dál?Chci tu zůstat s tebou.
Musím sebrat rozum do hrsti takhle začnu halucinovat. Promnul si oči ale nikoho před sebou neviděl. Já jsem tady venku.
Nechci se s tebou bavit nevím kdo jsi nikdy jsem tě neslyšel ani neviděl. To proto že žes mně nikdy k sobě nevolal Uklidni se Alane je to jen přelud, mámení!Roztřásla ho zima až mu zuby zacvakaly)
Chvíli tak ležel a koukal do toho okna s tím mřížovým a chtělo se mu křičet o pomoc ale nemohl neboť ho studil krk a to se křičí moc špatně když máte studený krk. čas ubíhal a on pořád věřil že se něco stane že někdo přijde . Jsi tu sám a musíš si odpykat ten TREST
A co sem vlastně provedl, hlase? Najednou mu vypadl ze záňadří malý klíček. Dlouho se nerozmýšlel a začal hledat Ty dveře.
Lezl po stěně probral kámen po kameni, ale dlouho nemohl nic najít. Aha hlase mám Ty dveře jsou na zemi vid Jsou to padací dveře vedoucí z tohoto hroznýho místa pryč dlouho hledal až jeho zrak padl na skoro uschlou skvrnu. Věděl, že když pod tím flekem nic nenajde
takže je KOnec. Hlas se mezitím zdálky potutelně usmíval. Nejsi tak hloupý jak vypadáš byli tu i tací co ten klíček ani nenašli. Neposlouchal jsem ho a zuřivě se šťoural rukama v zemi. Šlo to těžko
hlína byla silná několik centimetrů ale pod ní heuréka. Byl zdarný východ.
Když jsem vyšel po točitých schodech ven. Byl zrovna letní deštík a oči hvězdiček blikaly jako světlušky. Já jsem z toho však moc nevnímal a usnul jsem na zemi jako když mně z vody vytáhnou.