Hořkost

Je máj. Jak nosy opilců už rozkvétají stromy

Slunce je žlutý talíř na blankytném ubruse

Pastelky komínů si na něj mraky čmárají

V košatém stínu cinknou sklenice.

Hlava je dům a brána úst je zamčená.

Po chodbách mozku myšlenky se procházejí

Jen pivní pěna jejich krokům naslouchá,

a  její hořkost je tak sladká.

Však pachuť bezpráví ta nezesládne

Jak hořká hvězda svítí do domů

Chladná jak srdce prostitutky krade naději

Pokrytcům v maskách dobráků ji prodává.

Hyeny paláce si staví z kostí

V brlozích pláčou lidská mláďata

Král peněz přežvykuje vavřínové věnce

Lež z pravdou v korytě se válí. A kde je bůh?

Už bledý číšník sklidil slunce ze stolu

Na černý ubrus galaxie prostírá.

Já  v širém akváriu noci plavu

Přede mnou stojí sklenka dopitá.