Hořkost
Je máj. Jak nosy opilců už rozkvétají stromy
Slunce je žlutý talíř na blankytném ubruse
Pastelky komínů si na něj mraky čmárají
V košatém stínu cinknou sklenice.
Hlava je dům a brána úst je zamčená.
Po chodbách mozku myšlenky se procházejí
Jen pivní pěna jejich krokům naslouchá,
a její hořkost je tak sladká.
Však pachuť bezpráví ta nezesládne
Jak hořká hvězda svítí do domů
Chladná jak srdce prostitutky krade naději
Pokrytcům v maskách dobráků ji prodává.
Hyeny paláce si staví z kostí
V brlozích pláčou lidská mláďata
Král peněz přežvykuje vavřínové věnce
Lež z pravdou v korytě se válí. A kde je bůh?
Už bledý číšník sklidil slunce ze stolu
Na černý ubrus galaxie prostírá.
Já v širém akváriu noci plavu
Přede mnou stojí sklenka dopitá.
|