Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Sobota 23.11.
Klement
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
 Próza
 > Próza
 > Povídky
 > Fejetony
 > Úvahy
 > Pohádky
 > Životní příběhy
 > Cestopisy, reportáže
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

 
Zímní krajina
Autor: jawbraker (Občasný) - publikováno 6.3.2001 (17:08:37), v časopise 8.3.2001
Byla průzračná zimní noc, dvacet stupňů pod nulou. Křišťálový vzduch zvonil jako kovadlina, jako dva ledové rampouchy, tříštící se o sebe. Mrtvolně bledý obrovský měsíc se vyhoupl nad východní hřeben hor a nahlédl kamennou tváří do údolí pod sebou. Ztracen v zalesněných úbočích se ozval první vlk a hned po něm další a další, až jejich hlasy splynuly v jeden velký disharmonický koncert.
Na cestě uprostřed údolí přidal Tommi do kroku. Sníh, který během dopoledne téměř odřízl jeho vesnici od okolní civilizace, se v měsíčním světle sám magicky, nafialověle rozzářil. Zasněžená krajina se v tomto novém nočním jasu tak proměnila, že se Tommi co chvíli zastavoval a rozhlížel, jestli poznává krajinu kolem. Někde hluboko v podvědomí ho děsila představa, že se z městečka dole u jezera vydal zpátky po špatné cestě. Bydlel v horách teprve krátce a ten večer se vůbec poprvé zdržel venku až do soumraku. Choval v sobě pevnou víru, že všechny cesty někam vedou, že ve všech vesnicích bydlí obyčejní, rozumní lidé, kteří by nenechali zbloudilého člověka venku v zimě, věřil, že vlci jsou plaší, jak mu všichni říkali, a že mráz zabíjí pomalu a milosrdně. Ale kdykoliv kolem sebe spatřil povědomou skálu nebo záhyb cesty, zahřálo ho trochu u srdce a tiše poděkoval Bohu, ve kterého asi nevěřil.
Odhadoval, že mu k okraji lesa může zbývat tak patnáct, maximálně dvacet minut a tak ho nepřekvapilo, že se cesta před ním rozeběhla do nevelké mýtiny. Měl pocit, že si na toto místo vzpomíná. Něco ho přinutilo, aby se pořádně rozhlédl : Zasněžené prostranství kolem něj bylo poseto pavučinou stop.
Tommi v úžasu zjišťoval, že může v měsíčním světle rozeznávat jednotlivé detaily otisků. Všechny tiché příběhy dnešního odpoledne, které se odehrály tady za hradbou zasněžených stromů, tu byly pro něj zaznamenány jako na bělostném archu papíru. Křížily se a propojovaly, jako se příběhy obvykle kříží a propojují, a dráždily Tommiho představivost tak, že na chvilku zapomněl na mráz a zvuky lesa.
Přímo kolem místa, kde Tommi stál, prošli dva lidé. Podle velikosti bot muž a žena. Manželé ? Milenci ? Tommi se k nim přidal jako tichý, neviditelný společník, skrývající se za oponou času. Naslouchal ozvěně jejich rozhovoru, až k místu, kde se zastavili a objali. Ženiny šlépěje byly vepředu o něco hlubší, jak se při polibku postavila na špičky. Odtud šli zase trochu dál od sebe a po pár krocích se otisky jejich nohou roztančily do náhodných obrazců. Tommi nalezl i místa, kde jemná ženská ruka, asi v pletené rukavici, nabrala čerstvý sníh. Koulovali se. Takže asi byli mladí. Tommi se usmál a následoval své nové přátele až k jejich dalšímu objetí. Tam je opustil, zčásti, aby nerušil, zčásti uchvácen provázky miniaturních stop za ženinými zády.
"Lesní skřítci," řekl si v duchu a poklekl do sněhu, aby si jednotlivé dolíčky mohl prohlédnout zblízka. Každý z nich se rozbíhal do čtyř tenkých prstíků ptačího pařátku. Cestičky malých opeřenců se splétaly a rozpojovaly, místy jako nekonečné perlové náhrdelníky, místy jen jako rozsypaná zrnka rýže. Uprostřed mezi tím vším pobíháním a čiřikáním kráčela rozvážně a pomalu stará žena. Na nohou měla letité, mockrát spravované kožené botky a při chůzi se opírala o pevnou dubovou hůl, beznadějně se bořící do prachového sněhu. Chvílemi se musela zastavit a odpočívat.
"Jdete dolů, k jezeru ? Tak to máte ještě pěkný kousek cesty," řekl jí Tommi s laskavým úsměvem, jaký v nás dokážou vyloudit jenom kouzelné babičky z pohádek. A ani to uprostřed ledového království tiché horské noci neznělo tak pošetile. Jistěže, šla do kostela a nakoupit pár nejpotřebnějších věci, ale na mši se nezdrží, to by jí mohla cestou domů chytit tma a - dejte pokoj - ještě by někde zakopla a upadla a jí už se špatně vstává. Tommi se slušně rozloučil a na chvilku na mýtině osaměl.
Dalšímu přízraku vířily kolem poctivých mysliveckých bot bezstarostně nadšené šlápoty loveckého psa. Přibližovaly se a vzdalovaly, rozmazané radostí z čerstvého sněhu i z nespočetného znovuobjevení svého pána. Vůně a zvuky lesa je vystřelovaly do všech směrů, věrnost a výcvik zase vracely zpět páru mužských nohou, měřících les svými kroky jako skutečný vládce a pán.
Napříč mýtinou přeběhl vlk. Tak rychle, že by ho Tommi ani nezahlédl, nebýt toho, že uprostřed trochu rozhodil krok, zastavil se a zavětřil. Ale hned se zase dal do pohybu, hnán neznámou silou do bezpečného úkrytu hustého lesa. Zůstala tu po něm čerstvá, krvelačná stopa, stopa, kterou Tommi skoro s posvátnou úctou překročil. Nebyla to ale jediná vlčí cesta na mýtině. Druhá se podél okraje lesa proplétala, snad náhodou, s vyděšenou stopou spárkaté zvěře. Kopyta, bořící se hlouběji a hlouběji, kolem sebe rozhazovala oblaka bělostného prachu, zato měkké tlapky šelmy se od sněhu pružně a neslyšně odrážely.
Tommi si uvědomil, že už je na mýtině nejméně čtvrt hodiny. Rozhlédl se a zahýbal ztuhlými prsty. Bílý měsíc nad jeho hlavou se zdál ještě větší a zářivější, jenom vlci utichli. Měl bys už jít, člověče, nebo tady nadobro zmrzneš.
Ale kroky, kterými Tommi opouštěl mýtinu, nebyly tak bezstarostné a rychlé, jak by si byl přál.
Uchvátilo ho snad toto podivné místo, kde měsíční světlo zdvihalo z otisků ve sněhu živé postavy a zvířata ? Možná. Ale možná ho trochu svazoval osamělý strach, ještě před chvílí směšný a neopodstatněný. Naposledy se ohlédl : Ne, jeho stopy z odpolední cesty dolů k jezeru nikde na mýtině nebyly.


Poznámky k tomuto příspěvku
Čtenář - 8.3.2001 >
Body: 5
<reagovat 
Atis (Občasný) - 8.3.2001 > Je to nádherný, nemám slov ani písmenek. Jen mě je mrazivo z toho, co se asi s Tommim stane.
Body: 5
<reagovat 
farářskej (Občasný) - 10.3.2001 > Což o to, řemeslně je to zvládnutý docela dobře, jen mi tam chybí na konci nějaká ta pointa - pokud je, nevšiml jsem si jí.
Body: 3
<reagovat 
čtenář Slunéčka - 13.3.2001 > Ta povídka má přímo své kouzlo... moc se mi líbil nenucený, ale zároveň velmi trefný a čistý popis všeho dění na mítině a taky to krásné mrazení z celého textu a hlavně z jeho závěru. Vůbec mi nevadilo, že tam nebyla jasně ohraničená pointa nespatřených stop, spíš naopak ... moc krásné. Díky
<reagovat 
 jawbraker (Občasný) - 14.3.2001 > farářskej> Už E.A.Poe, blahé paměti dobře věděl, že krátkou povídku je možno udělat nesmrtelnou, nebo naopak úplně pohřbít závěrečnou větou nebo odstavcem. Jeho následovník H.P.Lovercraft dokonce tvrdil, že děj celé povídky je nutno oslabit a rozmělnit, aby závěrečná pointa praštila čtenáře pořádně do nosu. To jsem asi neudělal (nechtělo se mi oslabovat povídku), ale kdo hledá, najde. Jinak díky.
<reagovat 
farářskej (Občasný) - 14.3.2001 > Aha! Potíž bude nejspíš v tom, že jsem si tak nějak myslel, že se dotyčnej hrdina opravdu jen ztratil a zbloudil... a ne že tamtudy šel.
Jinak jak jsi to napsal s tím Edgarem Alanem, já si vzpomněl na jednu povídku, která byla v tý sbírce, jmenovalo se to tuším "Tichá hrůza". Ta povídka byla "Malý vrah" a napsal ji, pokud se nepletu, Ray Bradbury. (Ono už je to spousta let, co jsem to četl posledně.) Tam to taky bylo všechno koncentrovaný do poslední jednoslovný věty a bylo to úžasný. S Lovecraftem mám problém v tom, že se tak nějak vždycky zapletu do těch hromad slov, který na mě valí. Možná je to taky záležitost čtenáře. Na druhou stranu dokážu u takovýho Stephena Kinga - speciálně v "Nezbytnejch věcech" - ocenit, jak dvě stě stránek buduje dusno až k prvnímu masakru; a to dusno stojí za to - ten masakr ostatně taky není tuctovej. Ale to je na dlouhý povídání.
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je šest + deset ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter