Když si nejsem někdy jistá,
jestli ho mám ráda,
vzpomenu si, jak se vaří
marmeláda.
Jak tam dřepěl na bobku
a prskal do borůvčí,
celý výlet promlčel
jak Klausovi mluvčí,
když se jich tisk kdysi ptal
na finance strany,
jo, pěkně nafouklý byl, nahněvaný,
jen mezi zuby tiché pískání,
zoufalý protestsong
o smyslu sbírání,
jak by se ozýval od jehličí,
že ho ty borůvky deptají a ničí,
les radši kácel by,
než prolez po kolenou…
…pěkně ti děkuju za tuhle dovolenou,
bolí mě záda a je tu nevlídno,
za víc než hodinu
jsem sotva zakryl dno,
stejně ty bobule nesnáším odmala,
i tebe, nádhero, že´s mě sem vyhnala…
…křičela zpod kšiltu grimasa jeho tváře,
radši bych potkala medvěda samotáře…
jenže jak sklenice se zvolna zaplnily,
z bručouna stával se
bručounek roztomilý,
co s nimi provedem,
kam půjdem pro sklenice?,
už trochu vyzvídal za lesem u silnice
a když jsem v kuchyni pod plotnou zatopila,
ožil jak Magdaléna Dobromila,
cukru dej víc
a rychle seber pěnu,
nalej dva panáčky
pro dnešní noční směnu!
dělal si legrácky a ze mě šprťouchlata,
skleničky na tácky vyrovnal natotata,
naplnil, utáhl, otočil dolů víčky
a než jsem umyla talířky, hrnky, lžičky,
už na mě hulákal,
tak kde jsi pořád, ženo?,
já bych chtěl hubánka,
máme už zavařeno,
kašli teď na úklid, večeři, na nádobí…
…ani stín nezůstal z té dopolední zloby,
zase tak slaďounký,
jako ta marmeláda…
…jak toho mizeru
mohla bych nemít ráda?!
|