nechtěl jsem ti to říkat, aby ses nebála,

abys mohla ležet a dívat se se mnou, ale

ten člověk byl kristus, se skvrnou od krve ve tvaru svýho vlastního obličeje

na posvátným konopným rubáši, a pozoroval hvězdy

před sebou měl připravenou hliněnou nádobu a stříbrnej nůž, dlouhej a zahnutej

a hvězdy chytal do toho vědra poslepovanýho z hlíny

a za nelidskýho kvílení je rozřezával na půlky

plival jim do ran který zářily stejně intenzivně

jako přistávací plocha pro dýchavičný letadýlka,

spirituální klasy obilí a podobný rekvizity větrné noci

zabalené do hlíny jako mrtvola, hvězda nebo květina

která byla jednou z jeho ingrediencí, drhnul čela hvězd blatouchem

a první z nich byla jako měďěnej hřeben,

teplejší než krev v tvým zápěstí

rozčísla svět kterej je odřenej

a druhou jsem neviděl a třetí taky ne

chemickej svět je negativní

obloha je bílá / řekni něco, hate m,

kristus je narkoman, pojídá hvězdy

jako drak, hate m