žere mě to a nevím jak začít...
třeba konec šichty tehdy ve skladu
je po ránu a zívají
i neděliči chleba
co na stranu si dávali
to za moment se vstřebá
pak zbyde jen zmrzlé ráno
je dávno v tahu ta doba
vzpouzení se polekaným kostem
podobám se střízlíkovi s vykloktaným peřím
jak osten propíchaných přání
dnes úspěch po bankovkách měřím
nezasadili tak neporostem
nebo když jsem si přivstal až k divadlu
a zatraceně zimní sen
se ohýbá smíchem
zachvácen
pak zlomí se a přísahá a prosí
jen pro další z písní kantilén
pár plakátků v hale
několik nakřivo
několik podezřele
hovno...
všechno co se mi kdy stalo, se odehrálo ráno, v zimě, ve vchodu u skoro nepopsaných zvonků
zlato
usnula země, prosákla betonem a ztvrdla
slíbená odměna zůstala viset na drátech
pružina neminula cíl
jen do hodin se protlačila o malou chvíli dřív
rudá barva zrudla
vzdech-li-na mě tenkrát někdo, koho znám
proč jsem nezkusil
mít větší vliv
na tu ranní zimní scénu?
.
.
..
.
..
..
.
.
..
.
..
.
.
.
..
.
.
jo a byla fakt zima a stál jsem tam sám - ale to dá přece rozum, protože zoufalci stojí vždycky sami a škrábou si zátylky a mlčí...
|