Nikdy se to nestalo na lavičce v sadu Nikdy necítil, neposlech přátelskou radu Snad ani neby(i)lo v něm na poplach Uhýbal pohledem, zabitý sebevrah
Ať třeba na mysl všechno mu přišlo Říkal si výmysl, proto to vyšlo Umíral hlady a měl jen žízeň Neviděl klady, nezasel sklizeň
Viděl dva lidičky, ti se měli Jak on jim záviděl, oni věděli Vždy skrze hol se na ně díval Hořké pauzy přál i proklínal
Pak přišla rána, dost tvrdý úder Byla mu zima, led z cizích ker Slova špatná ozvěnou blesku Ta byla špatná a ten bez lesku
|