egil (Stálý,Redaktor)

Ty kdyby ses malinko krotil, svůj automatismus alespoň částečně chytil do opratí - - ...

Já vím, někde jsi to psal, že příliš do hotového "nesaháš", ale mnohdy je to škoda, celku by to prospělo (sem tam škrtnout, anebo naopak doplnit). Je to i případ této básně - skvělá obraznost, dobrá práce se slovem, ale básnička mi jako celek zlehka klouže pod rukama. Ale nechci vydávat svoje hledisko jako směrodatné.

Ale - - sám za sebe: měl bych pocit nejistoty, kdybych opublikoval text, u něhož bych si nebyl jistý, jestli jsem mu dal vše, co potřebuje k životu...:) A věř mi - v určité době pro mě bylo strašně příjemný psát aut. texty. Ale pak mě to začalo unavovat... Tolik obrazů - celý moře, ale nikde pevnina. Tak snad tě to časem taky unaví :-P

Nicméně obdivuju tvůj talent..

MiKa (Občasný)

neřekla bych, že báseň nemá pointu - uzavírá se, je to celek - sama za sebe si z ní jako hlavní vybírám: úvod a závěr, které mi dávají celkovou náladu básně: led, samota, trhám se k mrakům, polární záře, sám splynu... i v prostřední části nacházím podobně laděná slova: čepice ze sádry (zas ta bílá...-- led, samota), suly se mi pod nohama...

nechci tvrdit, to v žádném případě, že rozumím, jen mám ten pocit, možná má egil pravdu, že báseň by umocnila větší strohost - ve stylu méně znamená více, možná by pak báseň byla silnější a čtenářsky stravitelnější, ale mně se velice líbí i takto - omlouvám se autorovi, pokud jsem se svým pokusem o uchopení jeho textu minula se zamýšleným

Naty (Občasný,Redaktor)

Je to tvůj styl, a i když mi egilův přístup není cizí, zatím to vnímám bez problémů. Něco se mi líbí víc, něco méně, ale třeba tohle mě absolutně dostává:

vnímal jsem pozouny- úhoře šapitó
trubky pro jistotu kované rovnou do úsměvů