O sousedské nevraživosti

Chtěla bych Vám říct něco málo o mém bydlišti, které nese název Lipná a rozkládá se na vyvýšenině asi patnáct km od Brna. Je to vesnice, která by se dala zařadit mezi ty větší a především frekventovanější. O to se zasloužila výpadovka z Brna do Svitav, která Lipnou protíná - dalo by se říct, že přímo v půlce. Autobusy tudy projíždí každou chvilku, takže není problém se dostat do “štatlu”. Ano, jsme tady silně ovlivněni Brněnskou náturou.

Lidé si zde žijí docela v poklidu. Děti chodí do místní malé, ale výkonné školy, dospělí jezdí za prací především do Brna, když tedy zrovna nemají to štěstí, aby si našli práci přímo tady a důchodci si sdělují informace o svých blízkých i vzdálenějších na schůzkách tzv. Klubu důchodců.

To je ale pohodička! Ale pozor! Nikdo není dokonalý a i u nás na Lipné panuje mezi některými lidmi lehká nevraživost. Je to většinou jen taková tajená závist, ale občas z toho vznikají docela dost kuriózní situace.

No znáte to: Tamhle na rohu povídám s kamarádkou o tom, jak je ta Máňa sobecká a jak ji nesnáším a kousek za dalším rohem onu Máňu potkám, usměji se a pěkně pozdravím. Jak se říká: “My o vlku a vlk za humny.”, ale u nás na Lipné to někdy dosahuje nezapomenutelnosti.

Jak?

Napřed bych Vás chtěla seznámit se svými sousedy. Bydlím totiž v bytovkách po čtyřech bytech 3+1. Dva v přízemí a dva v prvním patře. My patříme mezi ty v přízemí a naproti nám bydlí Potůčkovi. Je to rodinka s dvěma dospělými dětmi. Starší syn Martin už ale u rodičů nebydlí, ale dcera Adéla si tam přivedla přítele, takže bydlí zase v normě.

Nedávno dostali Potůčkovi nápad, že se přestěhují do sklepa. No opravdu! Prostě si ze sklepa udělali 1+1 a byt nahoře zrekonstruovali pro mladý. Jaká obětavost! Snad by se to tak dalo nazvat, kdybyste paní Potůčkovou neznali. Je to taková blondýnka v přechodu a ještě si hraje na slepou a hluchou. Kolik už my s ní měli konfliktů. A to kvůli takovým triviálnostem. Například, když jsme stavěli před bytovky pouliční lampy. Už jsme na ně měli vykopaný jámy, když paní Potůčková přišla, že jednu tu lampu musíme o metr posunout, protože jí bude svítit do okna. Šli jsme to prostudovat a po krátké úvaze jsme naznali, že to není vůbec tak strašné, jak nám paní Potůčková říkala. Po několika prohádaných dnech jsme z ní dostali, že to chce posunout kvůli tomu, že na tom místě, kde byla lampa umístěna, si chtěla udělat cestu ke své zahrádce. Měla smůlu - ten pozemek nebyl jen její. A tak tam ta lampa pěkně svítí a paní Potůčková má zase další problémy. A to především se slečnou Zoralovou. Petra Zoralová bydlí se svým bratrem nad Potůčkovic bytem. Petra je citlivka a paní Potůčkovou prostě nemůže vystát. Stejně tak paní Potůčková Petru. Petra je mladá a užívá života a její bratr, kterému se neřekne jinak než Bazi, ještě víc. A to se paní Potůčkové právě nelíbí, protože ona má ráda klid, ale ten u Zoralů většinou není. Za prvé: I když se mají Petra s Bazim MOC rádi, docela často se hádají. Je na denním pořádku, když k nám vleze Bazi oknem, že ho Petra zavřela na balkóně.

A za druhé pořádají hlučné párty s přáteli, kterých taky není málo. Paní Potůčková z toho může zešílet.

A korunu tomu všemu dává paní Továčková, která by se dala zařadit mezi početnou skupinu lidí, kterým se říká “drbny”. Díky ní o našich sporech ví půlka Lipné.

Paní Továčková je velmi čilá a především ukecaná důchodkyně. V sobotu ráno mě probouzí její hlas, když na sebe s kamarádkou z Klubu důchodců z okna řvou, kdo se včera s kým porval. Znáte lepší budíček?

No snad mě budete chápat, že se stavím na stranu Zoralů.

Ale abych se dostala k zatím nejkurióznější příhodě, která se u nás udála:

Tu noc se u Zoralů konala hlučná párty, kterou nemohl pořádat nikdo jiný než Bazi a chudák paní Potůčková nemohla spát. Trpěla až do desáté hodiny večerní, pak plna vzdoru zvedla sluchátko a vytočila to důležité číslo 158.

Ta policie opravdu přijela. Byli to dva mladí strážníci a ti decentně rozvláčné účastníky Baziho párty požádali, aby se vydali POTICHU na cestu k domovu. Bazi čestně slíbil, že to tam rychle ukončí a strážníci usoudili, že už tam jsou zbyteční, protože se jim Bazi zdál docela zodpovědný. Ale to neviděli jeho návštěvníky, a taky neznali jeho pravou povahu. Ano, Bazi některé, už hodně opité kamarády vyprovodil ven, ale několik odolných tam zůstalo a bavilo se dál. A to na účet paní Potůčkové. Taky, kdo by si neřekl, že je paní Potůčková přehnaně hysterická, když párty rušila jen ji. Bazimu se bála sama postavit, takže si musela zavolat policii až z 12 km vzdáleného Blanska.

Asi kolem dvanácté dostal Baziho nejlepší kamarád nápad, že by to mohli paní Potůčkové vrátit. A Bazi? Ten vůbec nebyl proti.

A strážníci přijeli znovu. Nikdy nepochopím, že už se na to nevykašlali. Přijeli a stejně decentně jako Bazimu vysvětlili rozespalé paní Potůčkové, že není nejlepší nápad o půlnoci pouštět rádio tak nahlas. Paní Potůčková to samozřejmě nepochopila. O to víc se Bazi a jeho vykutálení kamarádi bavili. A nejen oni.

Dokonalým završením se stala Petra, která na párty nebyla, ale vrátila se domů právě ve chvíli, kdy strážníci kárali jejího bratra za jeho nepříjemný žert. Vyslechla si od nich, co se tam za její nepřítomnosti stalo, chvíli ohromeně stála, pak otevřela okno a začala křičet všechny možné nadávky, na které si momentálně vzpomněla a ty byli samozřejmě namířeny proti paní Potůčkové. Nikdy jsem se však nedozvěděla, jestli paní Potůčková už zase spala, nebo všechno slyšela, ale když uvážím, jak má Petra silný hlas... Každopádně to byla docela nečekaná reakce a opilého Baziho opět pobavila. Petra se k němu rozzuřeně otočila a vrazila mu takovou facku, že ještě druhý den měl na tváři její dlaň.

Tak tohle je pár příkladů z celé řady událostí, které se na Lipné, lépe řečeno na bytovkách v Lipné, občas stávají, a ač by jste si mohli myslet, že se po takových incidentech už paní Potůčková odstěhovala, mýlíte se, protože jste ji ještě pořád nepochopili. Paní Potůčková je lev. A lvi se rádi perou.

Nene, paní Potůčková tu stále bydlí, a když potká Petru na chodbě, začne si zpívat, aby ji nemusela zdravit. Tato strategie se zalíbila i Petře, takže když se ty dvě potkají, máme tu hotový koncert.

A co na to Bazi? Je to samorost, ale drží při své sestře. I když paní Potůčkovou vzorně a s úsměvem zdraví, za rohem...

Ale nevěšme hlavu, láska má mnoho podob, a tohle je třeba jedna z jejích modifikací.

Buďme optimisté a podívejme se na to z té lepší stránky:

Víte jaká by tady byla nuda, kdyby tu takové paní Potůčkové nebyly?