Sypou se ze mně slova
o kterých
ani Nevím
že je v sobě mám
( Před devíti rokama
Naše tříletá dcera má astmatický záchvat,Volám Ti.Nebereš telefon.Běžím s ní na pohotovost.Nechávají ji v nemocnici.Čekám na tebe doma s naším ročním synem.Volám Ti.Nebereš telefon. Ve tři ráno ho zdvihne nějaká holka. Položí mi ho.Přijdeš k obědu. Byl jsem na mejdanu, řekneš mi. Nekřičím. Jsem ráda že ses vrátil )
.
Díváš se na mě
Nic neříkáš
Bral sis
ze mně
každý den
kousek
nedal si za to
Nic
( Štědrý den před třema rokama. Dopoledne jde š na chvíli ven. V pět odpoledne poprosím souseda, aby nám dal stromek do stojanu. Děti ho nazdobí.Čekáme. Přijdeš až večer, úplně opilý. Nekřičím. Štědrý den máme pětadvacátého).
To nic
které mi dáváš
už nechci.
(Dva roky zpátky.
(Pozvala jsem jí na kafe.Spí s Tebou. Chce s Tebou žít. Zmlátíš mě, co jsem si to dovolila.Omluvím se.Za pár týdnů se od ní vrátíš k Nám)
.
Ptáš se
co
můžeš udělat
Rozesměje mě to.
|