Osaměl jsem v pokoji jen stůl a židle a rozestlaná postel tiše zívá
a těžký dech času oddechuje náhle strnul uvědomil si, či spíš zapoměl
neví, už zase neví snaží se vzpomenout si proč proč má frak a boty cylindr a hůlku
připadá si chromý tančil snad někdy? divoce dováděl v sběsilé grimase nebo vařil ryby?
tyhle chvíle nesnáší přicházejí sami a náhle jako neohlášený host přijde a chcípne vám u stolu
ví, že se to změní za chvíli bude vědět proč ale teď to neví neví to ani jeho oči ani uši
někdy stačí pár kroků pár tanečních krok sum krok a už to jede samo ale teď je to pryč
nohy ztratily sílu chvilková únava, snad.
|