|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Ruka jak sebevrah, třesoucí se na nitce ochablá paže zhoupla se k zemi oplzlé gesto vzduchem maže, v bezvědomém uvolnění,
únava. Nohy se zaklesly jediná do druhé. Usnuly ve spánku,
podobné kořeni. S poklidem beránků,
nevědí co bude, dvě těla spletená v zázraku plození.
Půl páté k večeru, šero je široká řeka za oknem v plenéru
plavu jak v éteru, na tváři s výrazem poustevníka.
Jsem zarostlý ve tváři. Mám zkrabatělé čelo. Ruce se pod dotekem rozpadají. Unaven, ulehám k oltáři, kry je mne jen boží tělo, jsem vděčný za místo na okraji.
A teď spí,
na pohled nevinný tak jak se všichni zprvu zdají. Až uloží ho do hlíny, komáři písničky rozehrají.
|
|
|