( z bodu Nula)
strunou ke mně
strunou k tobě
je pusto
na stínítku fotonem jsem já
ne ty
od tebe odrážím se
zpátky
foton bílé barvy
kosmonautem neprobádaný
se příčí v krku zarůstat
struněním rozvázat se zcela
zdi jsou tu tenké
slyší i myši za víčky
tloustnout
tou strunou jsem k tobě
připálená
a kosmonaut svléká mi skafandr
čekáme v lednici na oblevu
ach ty jinotaje
jen kývnutím hlavy
exploduju v mléku
čistá
strunou přiškrcená
kosmonaut šeptá :,, Nejsi žena..."
zraju v nivě
teorie zdá se být rozvlněná
s kosmonautem prožíráme čas
vždyť struna je dávno - - - - - - - - - - - - - - - - uzemněná
|