Zbytek vína toho večera v řece utopil

a začal divoce a bez milosti mlátit a mlátit

sklenicí vlastní křehkosti

do jediného oka láhve

 

Šli právě sousedé...

 

...a protože i na sliny je občas třeba zvláštní síly

a nebylo tu právě učedníka po ruce

začal jim za ty šepoty házet střepy do kroku

a hlasem doloval k tomu

vnějšek do hloubky:

 

To všechno krvavé jde ze mne opět na mne

ale vy... jak tu tak syčíte v srdci jedovým komentářem

vy ani zítra nebudete vidět

jak velejemně ďábel musí kvůli vám někdy tancovat

a že tvář andělskou by jste mohli zahlédnout

třeba i v prdeli

ale vy...cha

za chvíli se zas budete otírat a mrvit

v slizu na nějakém cizím nešťastném jméně 

a jemu půjde právě ne míň

než o krev měnící tón barvy

do hřbitovní málomluvné...

výmluvné 

 

... a jak se rozednívalo

šli oni sousedé i s utajeným spíláním

a hutnou smlčeninou

zas kamsi krást chlácholení

s vlastnoručně domalovanými obrazy

 

Posunem poněkud ztěžklým bral odkudsi

další a kolikátou sklenici

a láhev s Gorgonou na vinětě přidýchl si na rty 

a pak zas v tříšti s tichem sblížil

 

zíval chvílemi

temně cosi veršem na stíny házel

a za mručivě hrozivého velebení 

zvedal jen a tříštil tříštil...

 

Jisker přibývalo až do ohnivého obrazu

který se k němu mezi kaštany

z různých stran navracel