A tak si pohrál se symbolem zdi
a také prohrál,
- i na druhé straně:
Rostl tam klasický, alegorický sad,
pobíhala zvířata paradoxních zabarvení,
otázky života a smrti chladly v sousoších;
byly tu otevřené, zavřené i vykradené hroby,
exploze, ticha i exploze tich,
hudby i krakoty, zurčení, niternosti…
Když upadnul zralý banán uvědomil si,
že dnes má tísnivé slipy mladšího bratra…
Vše bylo v harmonii i paradoxní,
komické i tragické – kvalitní…
A zeď byla lidská a on byl proti ní
vysokánský člověk! Zkusil ji
přelézt několikrát rychle po sobě:
normální – úžasné – normální – úžasné …
Předtím si pohrával se symbolem propasti:
Zalil ji bílou tuhnoucí směsí
párkrát přes ni přešel
a za chvíli
zabublala láva
a vytlačila sotva zatuhlou propast
do zdi
Jakoby namátkou
na jedné straně vyskočil alegorický sad
ten klasický…
- - -
Myslím, že je to nějaká říkanka
nebo spíš odrhovačka