Jméno se vzpírá

opuštěnému svátku

zraněné návraty

ustupují mlčení dechu.

Ukrýváš sebe

jak podzimní host

co zapečetil verše

do pohlednic s růží.

V kůži otisky střepů

stuha zařezává sny

unikajícím jménům

sypaných na plakáty střech.

A ráno přeje nedospělá poezie

pranýřům slepých očí

svou rudou flétnou.

Rozumíš světlu

nepoužito v tobě

rozřezává klín.

Zalhalo kamenům barvu

bosých nohou

štěkajících na listy v trávě.

Podzimní host bije do zvonů

z květin zůstala tečka v zemi.

Srpem měsíce otvíráš zornice

ztichlé vrásky kreslí kruhy

vracejí pouta letním rtěnkám

co zbylo necháváš být

s písmeny ve jméně

kráčíš po mostě

jak stoletá voda chutnající

kameny po kterých jsi prošla.