tahle báseň je opilá varhanistka
publikum se pomalu schází
a ona je divákem svého
prvního koncertu
je barokní sochou
celou zahalenou do papíru
kdosi jí nůžkama vypíchl
průzory pro oči
až příliš
blízko u sebe
kostelní lavice mají bolavá záda
řada starších dam usazených
na společném bidýlku jako
hejno opelichaných papoušků
zuřivá umělohmotnost žlutých sponek
v šedivých vlasech jedné z nich
a varhanistka je opilá
spočítej jí rty
nic nebude cítit
dnes večer se nedotkne kláves
a němí diváci se stanou součástí
její opilé varhanní fresky
|