bývám místem

uzamčeným strašidly ticha

*

mluvím

však barva stínů slov

splývá s bílou stěn

*

jeden kousek došeda

kde opírám se zády

prý nemohu být romantik

*

se zvrácenou hlavou

na strop si kreslím představu kobry

a její kápě kápí kohosi

se zardělou tváří

nad šálkem čaje

*

hadí uhrančivé oči

mi předčítají

z vlastního prostoru

pro jiné lichých póz

*

jsou podivíni

jenž z hladiny jedu

cítí vůni

*

jsem přesvědčena

o heřmánkové podstatě

toho čaje

*

a proto stínuji

svoje slova bíle