|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Srovnáme-li současnost s dobou působení Krista, nevidíme žádné zlepšení, spíše naopak. Židé věřili v Jehova daleko více než my a farizejství bylo tehdy i dnes silné. I nyní by byl Kristus odmítnut jako tehdy. Téměř nic jsme z Něj za 2000 let nepochopili. Jen malé stádce obdrželo Jeho blahoslavenství. On vlastně je archetypem, vše v Novém zákoně je stále stejně platné.
V mnoha soudobých duchovních textech se hovoří o očekávané době zesílení duchovní aktivity lidstva. Názvy pro to se dávají podle vyznání. Hovoří se o duchovním probuzení, o charismatické obnově, přechodu z třiapůlté do páté dimenze atd. Touhou je napravit úpadek, sekularizaci církví, které již nemohou příliš nabídnout.
Éra šedesátých let byla skutečným duchovním probuzením. Už v polovině padesátých let se začalo objevovat něco nového, co nebylo zatíženo chybami klasických náboženství. Prostě logická cesta sebepoznání, ve které se využilo zkušeností šamanů i všech náboženství bez toho aby se vytvářela vlastní věrouka oddělená od ostatních. Zapojily se i nové proudy v psychologii a filozofii a výsledky se dostavily. Uveďme např. Aldouse Huxleyho. Lidé se začali dozvídat více, než byli ochotní přijmout. Že Bůh není vágní představou, ale objektivní Realitou.
Tato tvůrčí a svobodomyslná léta jsou již dávno pryč a popularita New Age je dnes velmi nízká po celém světě. Dogmatismus i v mimokřesťanských směrech je opět velmi vysoký a konkrétně u nás povrchnost i materialismus nyní zesílily na úroveň daleko převyšující dobu totality. A to byla porevoluční léta velmi nadějná…
P rostě se nestalo to, co lidé očekávali – naplnění vědomých i nevědomých nenaplněných potřeb. Nelze to však odsuzovat. Vše má svoji hlubokou logiku a vše je paradoxně vůlí Stvořitele, Boha.
Mluvit o éře Vodnáře je vlastně druhem reklamy, tedy povrchnost, jež není příliš perspektivní. Bůh není spotřební zboží a cesta k Němu je těžká a bolestivá, místy extatická. Kdo by Ho však toužil opravdu poznat? Katolická církev vyhlašuje za svaté ty, kteří Boha nikdy neviděli… A to jsou knihy oficiální Učitelky církve Terezy Ježíšovy i ostatních mystiků tak dostupné a podrobné. Následuje je vůbec někdo?
Všechna slova o duchovní obnově zůstávají spíše na papíře. V naší civilizaci však nelze čekat zázraky, tato planeta je zvláště nyní spíše polepšovnou hříšníků. Věčnost je však dostatečně dlouhá na obrácení.
Život není Bohem určen k zahálce a nicnedělání, ale k učení. I negativní zkušenost je zkušenost. Chyby druhých nás mají varovat před našimi vlastními. |
|
|