|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
RAZ. Ptáš se mě, proč už měsíc spávám s černoškou z Dárfúru? Proč, když mezi námi dvěma bylo všechno jen o odstín jinak. Dobře, budu vyprávět. Ale psa svojí fantazie nechej ležet u dveří, už teď mi olizuje kotníky. Jsou místa, kde stačí být o odstín jinak a už se zhasíná světlo navždycky.
DVA. Mám strach se přiznat, jak moc jsem v noci před měsícem myslela na svůj nový pásek. Byl o odstín jinde než červené boty, které jsem krémovala na nepřečtených novinách (rytmicky se v nich opakovalo slovo Dárfúr). Můj pásek neladil s botami; víc toho neladilo a já nemohla spát, horký hrách strachu pod matrací.
TŘI. Před měsícem jsem k ránu pod prostěradlem nahmatala deltu jejích údů, s úlevou jsem začala vnímat její dech: Dárfúr. Ležela těsně pode mnou, než jsem si všimla, že se mě celým tělem dotýká, víc než se my dva můžeme kdy dotknout.
START.
Černoška z Dárfúru
zmrskala mě červeným páskem.
Železná spona se otáčela,
u stropu obrovské ložnice
vyprávěla africkou báj:
zmocnit se pásku Evropanky
žít z jejího kousku kůže
měsíc.
|
|
|