Jen smutný úsměv

Přes mříže věznice

A slova chtěla bych

Bolí tě nejvíce

Zatímco duše tvá

Bloudí si v oblacích

Tvé tělo zarůstá

Břečťanem pnoucím se

Okolo kotníků, zápěstí, boků

Však už to vydržíš

Na těch pár roků...

Hluboké lesy

Široké pole

Nebe je kdesi

A peklo tu dole

Blízkým dálkám

A dalekým domovům

Jejichž vůně mě láká

Však k nimž jíti nemohu

Srdce se svírá

Proč mrtvá je víra

Kam zmizela naděje

Proč už se duše nechvěje

Proč?

Rozsudek vynesli

Ukrutní soudci

Ať ten břečťan pnoucí

Navždy prý mě rdousí

Ať ztrácím sílu

Naději víru

Prý ať pokoj mají

Dobré lidi zavírají

Já v příštím životě

Jen vlaštovkou chci být

Letět až tam

Kde lidé nejsou zlí

Jen dobří

Chci roztáhnout křídla

A jediným mávnutím

Chci letět až tam

Kde nikdo tě nenutí

Kde nikdo ti nekáže

Jak správné je žít

Kam třeba je jít

Kdo pouta mi rozváže

Se ptám

Ač sama vím

Kudy jít a kam

Chybí mi slůvko smím

A tak tu sedím a sním

O dálkách

Radosti

Životě

O tom jaké to je

Tam za plotem

Tam za kovanou mříží

Jaký je asi den?

A já chci pryč

Chci od brány mít klíč

Chci jen

Jít ven

Chci běžet

A vědět

Že smím

Teď však jen vím

Jen vím

Jen znám

Tu mříž

Ten kříž

Kde se mříže s mříží

Kříží

Já celé dny se dívám

Na obraz neměnný

Monotónní

Šedá ocel jen

A já chci

Chci ven