Černé siluety
Dvě černé siluety,nahých lidských těl,
naproti v baru tragédie,
své nedokončené symfonie,
dohrává spitý,archanděl Gabriel.
Unavené tělo padá,nástroj vydal hluboký,zmatený tón,
svěšená křídla překrývají dlaně,
kdo přijde,plivne si na něj,
a ti dva od naproti se hádají,zda li je či není to on.
A ty tančíš,jako by první den byl,
teplého máje,
tančíš,asi nevnímáš zlý kapky deště a blues,
který nám černej vítr hraje.
Trapná marnotratnost děje,
ztracená v teple dopadajících slin,
cizýmu sčítání vin,
potají do tmy,kdosi se směje.
Dvě černé siluety,nahých lidských těl,
možná jenom ty víš,kdo nám tou melodií,
vlastně co říct chtěl.
A dál tančíš a končí den,teplého máje,
tančíš a dobře víš,tohle blues
ani vítr,ani déš´t,ani já,
nikdo nedohraje.
|