Kašpar

Věc:
Jak nahý v trní Kašpar hrál

a svého koně přivázal
když z dlaní měkkou vodu pil
byť kámen v srdci se mu skryl

Bylť Kašpar setník hrdina
a celá jeho družina
je smečkou vzteklou
divých lvů
na tepnách krásných poníků

Sám kardinál ho zajmout dal
a z moci své by hlavu sťal
však Kašpar blázen si jen hrál
a z oči v oči se mu smál

Možná ho víly mámily
a nebo tělo Kamily
když noc co noc
ji v stan svůj bral
a její tělo miloval

Nedosti lásky pro kata
když vůni stehen
v noci snímá
a blůzku něžně rozepíná
Je láska jeho nemilá
a Smrt má jméno Kamila

Smrtka ta dáma zubatá
ve zvláštní úctě pláňata
chová jak děti myšlenek
nečeká nikdy nikde vděk
a jazýček má na zámek
jimž misky vah by vychýlila
jen kdyby žila

Kdyby žila

Kašpar se smál
když slibovala
přiškrtit na svých ňadrech hada
a nožem ztrestat jeho pýchu
když v jejím klíně
touhu hříchu
zasel jak oráč zkušený
a nevěřil
že v moci vzdychů
jest pozvednouti k srdci dýku
v rozkoši skončit zhroucený

Kašpar je blázen
snílek vrah
a vodu z dlaní
vílám krad

Pán Bůh ho možná nemá rád
A jenom dívka za rakví
má slzy smutku
chvění v klíně
a vzpomíná jak velmi líně
jako hráč ke své mandolíně
si Kašpar něžně lehal k ní

Unikl z rukou biskupa
Krále i jeho pochopa
však z rukou lásky
cesta není
než k svobodě
či umrtvení

On místo lásky na kolenou
chtěl ženu celou
ženu celou
a v srdce vsadil šrámy
rány
do duše krásné kurtizány

Zapomněl její hrdost vztek
a vsadil jen na polibek