Pláčeš

a máš hlad.

Tak velký, že ti drtí smysly.

A dokážeš se soustředit

jen na toho vojáka,

co všechny pobil

a teď v klidu kouří.

Jsou za tebou tisíce

stejně průsvitných

spoře oděných

jen vlastní kůží.

Už celou věčnost

jsi neviděl jídlo

a máš chuť

ten velký tank,

od bláta a prachu znečištěný,

celý sníst.

Ještě pár dní

se budeš válet v bahně.

A přijedou další tanky.

Tisíce vojáků tě minou.

A nemají tě rádi.

Ani si tě nevšimnou.

A škoda kulky.

Ještě pár dní

se budeš válet v bahně,

než umřeš.

Vysílený a hladový.

A jediné

co po tobě zůstane,

bude kostra

pokrytá troškou kůže.

A nebudeš sám.

Nikdo vás nezastřelí.

Nikdo vám nepomůže.

Umřou vás tisíce

ve stejný den.

Tak jako den předtím.

Tak jako den potom.

Než někomu dojde,

že nejste ti špatní.

Ale to už přijedou další tanky

a projdou další vojáci.

A tisíce civilistů

zoufale hladových

zoufale bezbraných

budou sledovat

jak kouří.