|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Na kloubech chodby praskají svítilny
Olepené můrami a plástvemi prachu.
Vytéká mozek, třísní chrupavky, zanáší cévy
Zybylým okem hledá limity sálu, hmatem stolu
vrtačkou sebe.
Ne už jen on, už z mezer ve zdech vysouvají se břity
A krájí zmatenou schránku, rozbíjí ji palicí.
Hukot je silnější, nohy se odlamují, mizí v groteskní změti
Rozřezaný sen poštval proti sobě nehmotnou hrozbu.
Sklep odplouvá skrz stovky stěn do prázdna,
kde čeká na další příležitost.
|
|
|