„HEJ, LÁSKO!“
Je to tak snadné, jak v pohádce.
Jsem stále dítě nezávislé na lásce.
Řekni jen lásko: „Jsem blbej vtip.“
Já odpovím: „A co? Však můžeš jít.“
Bolest mě přejde, slzy zaschnou,
neztratím hlavu a tvářičku jasnou.
„Hej, lásko!“
Ty si snad myslíš, že dík tobě dýchám.
No, to snad ne - jen v problémech lítám.
A ještě doufáš, že se k tobě vrátím?
Děláš si srandu? Dřív si rád život zkrátím.
„Hej, lásko!“
Byla jsi mrcha, jsi mrcha a ty se nezměníš.
Tak proč už se jednou nezastřelíš?
Pozval bych kámoše a kámošky,
koupil bych chlast ze sámošky.
Natočím tě na kameru, až ti bude stříkat krev.
Utopím se v tvojí krvi a teprve pak snad zmizí hněv.
„Hej, lásko!“
...
Chcípni. |