Provozované WEBy:   Totem.cz |  Čítárny |  Český film |  Seaplanet |  Humor/Hry/Flash |  Flash CHAT    Chcete svůj WEB? Napište nám 
Zpět na úvodní stranuISSN 1214-3529
Pondělí 25.11.
Kateřina
Zde se můžeš přihlásit jméno:
heslo:
nové 

 Všechny rubriky 
  Zpovědi, pocity
 > Zpovědi, pocity
 
    

   
 
 Napsat do fóra o>
   
  

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.
VODA
Autor: manillea (Občasný) - publikováno 2.12.2004 (21:28:26)
Na stole je umělohmotná láhev s bublinkovou vodou, napuštěnou z rybníka za městem. Je v ní trochu chemie, aby byla dobrá a voňavá. Lidská hloupost je na dosah. Jen nevím, co jí mám říct. Že ji milují ti samí, jako já? Nebo nenávidí(m)? Kdo to vlastně napsal? Odi et amo. Já se raději držím sukně, co miluji, tomu dám svobodu. Tak teda pá pá, tvůj vlak už ujíždí. Tvůj uhoukaný vlak-vztah. Je to konec dobrého a začátek zlého? Či naopak? Já tě nezabiju. Posílím tě. Stejně už běž, máš málo času. Neumím to říct, jen tápu nad nesmrtelností žuly. Sedím a dívám se na tu blbou němou láhev. Není němá, jen tak si syčí. Jde z ní skoro strach. Když jsem nad věcí, slyším i trávu růst. Mám tě, idiote, držím tě za vlasy. Čicháš člověčinu, ty zvířátko na pastvě. Jsi jen prach a v něj se taky proměníš. Už se těším. Na lednici je starý kalendář, ukazuje stále stejné datum. Je tam spousta čísel a bledý smutný obrázek milenců. Hodiny ukazují stále stejný čas a malý ledoborec topí kapry ve vaně. Ze břehu se na mě smějí tučňáci. Na mě nebo mně? Láhev pořád bublá, asi vylezu na sloup a spadnu. Už jsi odešel? Ne? Tak vypadni ze dveří, z okna, odkud chceš. Nikdy v tom nic nebylo. Nic podle mé hlavy. Zase poteče krev, možná jatka nebo pár brambor. Dívám se, jak jsi inteligentní, ale vybavuje se mi jen šedý špinavý koberec, po kterém čůrají a skáčou blbečci a slabomyslní. Ne, nejsou nemocní, jen mrtví. A taky paradox. Při pohledu do zrcadla se mi vybaví, jak moc mě máš rád. Neubližuješ? Cítíš? Viděl jsi za světla mé bílé tělo poznamenané láskou na jednu noc, ohněm i nemocí. Vzdávám se a čekám střelbu. Vlak už píská a láhev syčí. Ujeď někam hodně daleko, do jiného chlívku pro prasátka. Máš v očích čůracího trpaslíka. Nebo snad Niagaru? Ležím si pod stolem v rožku, odkud vidím celý svět. Do konce světa zbývá už jen chvíle. Nenávidím tu bublinkovou vodu. Nadává mi. Jsem nahá zohavená v tom rožku pod stolem. Končíš s úpravou a čekáš, až to uklidím. Co je klid? Docela nepříjemná zkušenost s ještě větším odpadem. Ptám se všech, proč jsem ještě tady. Kvůli té bublinkové vodě? Ne, jen proto, že chci. Tečka.


Poznámky k tomuto příspěvku
čtenář Katy - 3.12.2004 > To je jako by sis vylévala srdce... Spousta pocitů, ale něco mi tam chybí... :?
<reagovat 
  Zrušit obrázky    Zrušit větvení  

Přidat vlastní poznámku a hodnocení k příspěvku
Autor má zájem o hlubší kritiku svého příspěvku
<jméno   e-mail>

Kontrolní otázka proti SPAMu: Kolik je tři + jedna ? 

  
  Napsat autorovi (Občasný)  
   


Copyright © 1999-2003 WEB2U.cz, Doslovné ani částečně upravené přebírání příspěvků a informací z tohoto serveru není povoleno bez předchozího písemného svolení vydavatele.

Design by Váš WEB

Addictive Zone Orbital Defender Game
free web hit counter