|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
| Hřebíky na kříži, zabodnuté v rukávech. Kdo to visí? Nepoznám tě. Jsem to já? Nejsem to já? Musím jít, skočím. Po kolikáté už? Nepočítám to. Dlouhý let, krátký dopad. Tolik bolesti. Jen zvyk, oslovení, prosby. Chci se ukončit, pohřbít někde v nedohlednu, zapadáš mi do podvědomí. Jak se zbavit nepříjemných vět. Proč tak křičíš? Ubližuješ. Nevěříš? Pohodový plán se ztratil. Pouštíš draka? Vzpírám se ti, nebij mě. Prosím, bolíš. Vážnosti neposlouchají svůj vlastní hlas. Opiju se zase do němoty. Grilování. Nemůžu tě odkopnout, nemám ruce. Schovaly se za pelest, někdo je tam přivázal brzdovým lankem. Topení hřeje, cítím je zcela bezpečně. Strach ovládá myšlení. Nereálné. Uklidím ti v chlívku, láska proudí jen v tobě. Donesu kytku na rozloučenou. Už tě nechci vidět. Raději zemřu. Padám, dlouho a dlouho. Víc než to, se bojím smát. Uděříš? Čekám, jen to udělej. Nemáš na vybranou, odcházím zas zemřít. Nepočítám to. Kolikrát už tekla krev po tvém klíně? Nevím jestli cítím. A jestli - co je to? Láska ne. Tak co? Jen odpověz, čekám!! Nemáš slov? Jen kecáš a máváš křídly do větru... Nezabíjej, já už letím a čekám pád. Ten pád, tvrdší než realita, měkčí než tvé pohlazení.
|
|
|
