Vzpomínám,
jak tvrdila jsi, že tulipány jsou nebezpečná zvěř, již nejlépe je
držet v kleci.
Bylo
mi těch kvítků tehdy líto a odsoudila jsem tě za tvou nenávist k těm
malým, bezmocným…
Teď
omlouvám se.
Včera
donesli mi do pokoje růže
a
od té chvíle není tady klid. Jejich květy se hladově rozvírají a
vyplňují celý prostor trýzní jejich mluvy.
Jejich
nach proniká i tmou a ukazuje mi velikost mých vin.
Vůní
pak vpíjí mi tu zprávu pod kůži – snad aby utrpení bylo ještě
větší.
čelní
útok, před kterým se neschovám
Jak
tys to tehdy zvládla?
-Zkrotit
ten danajský dar!
Poupě
co se přes noc v šelmu změní a vyzpívá světu všechny viny-mé-
hezky zapsané v okvětních lístcích - v každém aspoň
tisíckrát.
Nelze
nevšimnout si, ani odvrátit svůj zrak
Řekla
jsi to tehdy správně. Pro červeň růží a tulipánů není místa v malém
bílém pokoji. Je to zvěř, kterou nejlíp na obojku nechat pěkně za
dveřmi se patří.
Neexistuje
dům, kde by si nás jejich pach nedokázal najít a udupat písní o
provinění. ..
Teď
teprv ti rozumím
Braly
ti kyslík a nutity tě dýchat vlastní hříchy
Říká
se, žes skončila svůj život dobrovolně
I
tys to tak vlastně musela napsat, protože oni nevědí
Co
to znamená
Sdílet
malý
bílý
byt
s
tulipánama.
10.6.02
Sylvii Plathové
|