mefisto (Občasný)

vyji v lesích za městem

hlasem ostrým

a mrazivým jak ptačí křik

ouvej (Občasný)

to je totiž jen úryvek z básně. Dlouhatánské. :-)))

Proč se omlouváš? za to, že se ti zdá slabší? Asi taková bude.

ariel (Občasný)

já u tvé poezie často narazím na problém, že je tam víc slov, než je bezpodmínečně nutné... což neříkám že je jediné kritérium poézie, ale pro mě je takové významné... tady bych si nějak odpustil ten troník... ale to je i proto že mám fóbii k ohlazeným mincím... no nic

je vidět že je to úsek, nijak moc hluboký, spíš vyprávění, ale není špatný... snad je to tedy úsek z pohádky? co kdybys tedy naopak zkusila psát věci víc příběhové? pak si slovy hyř...

to jsou jen mé dojmy, poučovat druhé už mě unavilo :-) 

ouvej (Občasný)

No jo, to je můj problém, jsem strašně mluvná. A byla jsem ještě víc, a protože to je starší věc, je o to ukecané. I příběhy jsem psávala. Jsem spíš epik. Nebo, jak říkám občas, jsem línej prozaik.

ouvej (Občasný)

Ona celá byla taková hodně patetická a vášnivá, ale mě zaujal tenhle kousek, spíš to vnímám jako citát než poezii. Jak se cítím, jak se momentálně chci cítit. Hledám slova a hřejivost. Za onoho času, bylo, nebylo, nevím. Neúnavní Tyltyl s Mytylou hledáme lásku. Tam, tam, nevidíš? Tam za vrcholky sosen a bříz. A zatím už, co vás vede. Ona, neznámá, dávno pradávno odlétla na jezera dalekého nebe.

Asi bych chtěla číst pohádky. Asi bych chtěla teplo. Proto cituji. :-)))))