Naposled
Na rozevřený dlani držím klíč
ode všeho, co je dávno pryč.
A přemítám a hledám v mysli svý
chvíle blízký dřív, teď vzdálený.
Tvý oči neuvidím nikdy víc.
Netušíš, co přijde, chci to říct.
A zranitelnější se zdám, proč dnes?
Kdo začal z nás tu hru si plést?
Dnes je naposled, co sním.
Dnes je naposled, já vím.
Čekám nečekané.
Svý dlaně v slzách zřím.
Vím, co se nestane.
Ty šance utopím...
Na moji dlaň si polož ruku svou
a nakonec slyš omluvu mou.
Co tisíckrát říct bylo přáním mým.
Nevíš, že se loučím právě tím.
A modrá obloha je nade mnou.
A hudba si hraje hudbu svou.
A sny se tlačí v řadě dál, kdo jde dřív?
Úsměv zbyl nám jak bílý sníh.
Dnes je naposled...
... já o tom vím . . .
|