Proč je mi tak děsně?

Proč nemohu dýchat?

Proč mi chybí dávky tvojí vášně?

Proč tě nemohu líbat?

Já vím proč a chce se mi z toho plakat.

Chci tě mít, ale vím, že tě nemohu dostat.

Ty se mi musíš dát sama, ale nechceš

Nechceš, protože nejsem ten koho ty chceš.

Bolí to, ale snad to brzy přejde.

Snad se konečně ta pravá láska najde.

Vždyť se mi to stalo už mockrát,

Vždy to ale bolí víc a jinak.

To je taky ten důvod, proč jsem tak dlouho smuten.

Je ve mně prázdno, připadám si jak buben.

Chci někomu dát svou lásku, chci ji dát tobě.

Klidně budu i dlouze čekat, ale chci ti jí dát teď, v této době.

Jak jsem již řekl, má láska vzniká rychle a náhle,

Tak náhle že ji ani sám nečekám, ale to je tak asi všude.

Ale když začne tak jen tak nepřestane.

Ty jsi uvízla v mém srdci, které mi teď mrazem chladne.

Chybíš mi a asi i z toho je mi teď stále špatně.

Ty ale za nic nemůžeš a nic si nevyčítej, i kdyby jsi chtěla.

To já jsem ten špatný, ten, co tě neměl chtít.

Bylo to krásné, ale ty jsi řekla, že je asi konec..

Tak asi skončím i já, s tímto psaní.

Až si toto přečteš, tak se mi prosím nesměj.

Ve veršování jsem přímo děsnej.

A i ten obsah je také špatný,

ale nemohu si pomoct a neříct ti co cítím.

Odpusť mi, co jsem ti udělal

i to co jsem ti teď napsal,

že jsem se ti zamotal do života.

Teď toto rychle zmačkej a někam zahoď nebo spal,

Stejně tak i vzpomínku na mě, když budeš chtít,

Jestli chceš, tak se už nikdy nemusíme vidět

 a nebudu ti nebudu vědomě plést do života.

Ale když nebudeš chtít zapomenout, tak mi napiš nebo přijď.

Já se nevzdávám a ani nevzdám,

Ale k čemu je snaha, která někomu,

Ne někomu, ale tobě vadí?

Já tě mám rád a nechci tě ztratit.