|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
|
Světýlka mihotaj se ve tmě
já nevidím
prosím, veď mě.
K tomu světýlku,
co rozevře mi oči.
Já nevím,
co si s tím mám počít.
Teď nevím nic,
nevidím.
Nevím proč,
přesto závidím.
Jsem zahalena
ve tmě tmavé
už nejsem jak dřív
už nejsem jak kotě hravé.
Mé myšlenky
běhaj a skákaj
Všichni kolem mě
spíš jen tak kdákaj.
Maluji srdíčka
a sobě na líčka
kreslím si smutek
pro dobrý skutek.
Lidi mi připadaj divní
a jsou trochu moc nevlídní.
Když hledám v životě
mihotavé světýlka
najdu jen letět
smutného motýlka.
Když vidím odrážet se
v modravé tůnce
to velké a žluté
veselé Slunce
chce se mi smát
a tak v tom prázdnu
začn u si hrát
na blázna bláznů.
|
|
|
