Krmení

7. 9. 2003, brzy ráno

Na předměstí Wintonu pronikalo sobotní ráno. Pět kilometrů od městského parku, ve vzdálené městské čtvrti Owner Hill se právě rozsvítilo světlo v domě Franka Janese. Lezl do sprchy. Každé jitro si dopřával ten osvěžující pocit dokonale čistého těla. Bydlel sám v jednoposchoďovém domě. Jediný, koho tady každé ráno zdravil, byl jeho pes Buddy. V občanském průkaze měl uvedeno 29 let, stavem svobodný. Z fotky se toho, ale dalo vyčíst mnohem víc. Běloch, pohledný, pevné tvary v obličeji, krátkovlasý blonďák, dvě modré oči. To, co se z průkazu vyčíst nedalo bylo, že je gay, že vyrůstal u svých prarodičů a později u nevlastní tety, přišel na svět císařským řezem. Jeho rodiče zemřeli, když byl ještě dítě. Od tety se odstěhoval ve dvaceti a koupil malý baráček ve vzdáleném Wintonu. Později fotil pro nějakou agenturu, odkud ho vykopli a od té doby pracuje jako prodavač v potravinách. Jo a ještě jedna důležitá věc - vždycky chtěl mít někoho, kdo by ho měl rád.

Od jedné hodiny byl na nohou a ve dvě hodiny ráno odjel svou černou dodávkou na plánovanou trasu. Věděl, kde hledat, koho hledat a co má dělat. V noci byl ve městě téměř nulový provoz. Zaparkoval dodávku na cestě v parku a čekal. Chvilky čekání si zkracoval laděním rádia. Nakonec narazil na záznam houslového koncertu. Miloval Beethovena, jeho smysl pro tóny, jeho dramatičnost skladeb a kontrastující přirozenost. Chvíli se zasnil a vnímal rytmus hudby.

Asi dvě stě metrů od auta se rozletěly vstupní dveře Žihadla. Vyhazovač právě vyprovázel pár mladíků. Nevypadali moc nadšeně. Venku začalo z ničeho nic pršet a nemohli se vrátit, takže se rozprchli do všech stran.

Frank se zájmem sledoval dění u vzdálené budovy klubu. Vydržel se koukat ještě hodinu, dokud neodešli poslední vytrvalci. O půl čtvrté ráno se dveře otevřely naposled. Už nepršelo. Z domu vycházeli poslední zaměstnanci. Barman a tři striptérky. Barman zamkl vstupní dveře klubu a nasedl do svého auta. Spolu s ním odjela jedna striptérka. U domu pak zůstaly ještě chvíli stát dvě slečny. Vyměnily si mezi sebou ještě poslední zážitky a vášnivě se políbily. Frank sklonil oči a chvíli počkal. Pak se znovu podíval směrem k svítícímu halogenu. Jeho růžové světlo nezapadalo do městského parku. Ženy se rozešly. Jedna zmizela za budovou a druhá kráčela ulicí, kde parkoval.

Frank Janese strčil do autorádia kazetu, na které měl nahrán ženský orgasmus. Zesílil zvuk a vlezl do zadního prostoru auta. Začal v nákladním prostoru skákat a houpat s autem. Žena se přibližovala. Vzrušovalo ho to. Když byla už jen pár kroků od dodávky, upoutaly ji hlasité ženské vzdechy. Z dodávky se ozývaly zvuky pářící dvojice. Zdálo se jí, že žena uvnitř v nejbližší chvíli musí dosáhnout vrcholu. Chtěla vidět víc. Neviděla přes boční skla, protože byla tónovaná a k tomu ještě byla tma. Její touha byla čím dál intenzivnější. Vedla ji zvědavost, snad i chuť po onom hlasu. Obešla dodávku, přistoupila k zadním dveřím a snažila se přes sklo zahlédnout něco, cokoli v nákladním prostoru. Přilepila nos na sklo a Frank vycítil příležitost. Ohromnou silou rozrazil dveře, až dívka odletěla od auta a zůstala ležet u chodníku.

Znovu začalo pršet. Jméno striptérky bylo Jenny Wesleyová. Nedávno oslavila devatenáctiny. V kabelce měla rtěnku, dvacet dolarů s doklady, kapesník a pepřový sprej. Na sobě modré džíny a košili. Ležela na břichu vzadu v dodávce. Nohy roztažené a každou zvlášť připoutanou k zadním dveřím železnými pouty. Ruce nataženy před sebe a spoutány pod předním sedadlem.

Franke se nejdříve pustil do košile. Rozstřihl ji na zádech a uchopil kladivo. Jenny začala přicházet k sobě. Napřáhl ruku až ke stropu a udeřil kladivem na dolní část páteře. Ozval se slabý sten a následovaly další a nové rány do oné části zad. Kladivo lítalo nahoru a dolů, ke stropu a zpátky do kůže. Znovu a znovu, celých deset minut.

„Rizoto - je hotové, “ zadýchaně konstatoval. Uchopil nůž a v místech, kde se kůže ještě neprorvala, ji rozřezal. Malou lopatkou, jakou děti mají na pískovišti, pak vyhazoval rizoto a strkal ho do plastikového soudku. „Buddy mě má rád, má mě rád“ neustále opakoval.

Už byl vyčerpaný a chtělo se mu domů. Popojel autem k Žihadlu a opatrně položil Jenny k cihlové stěně. Schoval ji pod igelitové pytle s odpadem. Zdálo se mu to z nějakého důvodu lepší, a až pak se vydal na cestu domů. Přijel akorát, když se Buddy snažil dostat do ledničky pro nějaké psí žrádlo.

„Fuj, fuj, fuj. Škaredý pejsek! Páníček má pro svého hocha něco lepšího.“ Hodil do rohu kuchyně plastikový soudek a nabral žrádlo do misky „Pojď k tatínkovi. Hups! No, pojď sem.“ Pes celý šťastný, že je jeho pán doma, mu skočil do náruče a hned potom se pustil do snídaně. Frank Janese si dopřál ranní koupel, oblékl se a šel doplnit Buddyho misku druhou porcí.

            „Páníček teď musí do práce. Buď tady hodný a nikoho nepouštěj. Budliky, budliky - no to víš, že tě miluji, ty můj pejsánku.“ Pejsek zaštěkal na rozloučenou a dál se věnoval jídlu.