Chtěl bych být ranní slunce
co vykreslí ti na rtech smích
pozavírá okenice našich snů
a víčka jak londýnský bridge se otevřou
aby další příběhy protékaly
vedeny lodivodem jménem osud.
Slunce co láká spící slavíky
aby se i dnes pokusili složit
ještě hezčí symfonie
z kterých by Beethoven ještě víc zbledl
a začal pálit své slabé papírové kousky.
Ty posly tónů plnych něhy
povedu svým paprskem
až k bráně tvého srdce
aby jak o život
zpívali své písně
vonící rozkvetlou okolní krajinou
a sílou mého nikdyneuhasínajícího
žáru lásky a oddanosti.
|