|
|
|
Láska Autor: L.B (Občasný) - publikováno 7.5.2001 (00:54:56), v časopise 10.5.2001
|
| |
Láska… Co je to? Slovo? Soucit? Krása? Rozkoš? Pocit toho, že někam patříme? Určité místo? Laciný či snad drahý přepych? Něco, co snad jako jediné si nemůžeme koupit za peníze? Hon za štěstím? Neznámá země? Hlad po něčem, co nelze popsat? Zkuste mi ji popsat! ….je to chemická reakce vylučující podněty k… pocit vlastnictví nějakého člověka? Ne, rozhodně ne… Jde to vůbec nějak vyjádřit? Cítíte snad, že je to pocit bezpečí? Nemusíte mít o nic a nikoho strach? Také ne, alespoň si to doposud nebo snad už nemyslím… Patří k lásce věrnost? Snad – měla by… Je to lék? Vkrade se vám do duše,…už není úniku…. Cítíte se lépe nebo snad i hůř… smíšené pocity… Teď víte – alespoň na chvíli, že k někomu patříte…. Víte to? Věříte v to! Co jiného? Můžete jen věřit… Ale v co? Láska je jen slovo… Máte rádi… milujete… a pak ….nenávidíte…. Láska? Trápí duši,…myšlenky – zmatené jako potoky, které uhánějí pryč, …jen pryč od reality... do světa neumírajících a krásných princezen a jemných a milujících princů…melodie lásky… Hledat, jen hledat… Láska, která je opětována je šťastná… Bůh stvořil Adama, odebral mu žebro, ze kterého stvořil Evu. Adam nebyl celý a ani Eva. Pouze spolu něco znamenali. Stejně je to i s našim srdcem: muž má jednu polovinu a žena tu druhou – dohromady tvoří celek… musíte ale trpělivě hledat a čekat až zapadne ta druhá polovina srdíčka do toho vašeho… Jak láska činí lidi dobrými! Život je komedie pro toho, kdo myslí a tragédie pro toho,…kdo cítí. Člověk žije z citů a s city toho rozum mnoho nesvede… Člověk touží po lásce, ale pokud ji má, tak touží po svobodě… …láska? …tajemství utkané z měsíčního stříbra a dýmu ohně!… …láska? …jako ukolébavka pro dítě, jež se nikdy nenarodí… Milujete,… chcete si udržet svou lásku…ten, kdo chce udržet ztrácí a člověk jde za tím, kdo ho s úsměvem opouští… Milujte! Bez kázně,…bez soucitu,…bez ohledu… Milujte srdcem, pouhá slova jsou prázdná,….nikdy nemilujte rozumem – to snad ani nelze, protože…láska je bláznivá,…je to popud, který vám přináší pocit štěstí…někdy… …někdy láska zabijí… …je to pozlátko pravdy, víry…víry v něco nadpozemského,…máte křídla,…toužíte vzlétnout… Je to těžké? …něco vás může táhnout… musíte být připoutáni, protože můžete kdykoli nechtěně odlétnout a už není návratu…
…láska?… …mystický pocit… …hluboká útěcha… …úl naplněný nejlehčím medově zlatým světlem – světlem bez stínů, životem bez lítosti, hořením bez popelu… …milujete – slyšíte světlo, vidíte krásu tmy, ve své samotě nejste nikdy sami,…nenudíte se, jste zaměstnáni myšlenkami… Soustředíte se? Máte ještě vůbec čas na něco jiného? …ne, milovat, milovat a jen milovat…zářivé štěstí, nejlehčí na světě… V lásce není nikdo dospělý… Co má láska společného s pravdou? Nic. Je jejím opakem. Láska je krásnou lží, která si vzala oblek pravdy,…nesnažte se to někdy poznat! Opakem lásky je smrt – a láska je hořké okouzlení, které dává člověku na smrt na krátko zapomenout. Proto každý, kdo ví něco o smrti, ví také něco o lásce. Kdo tedy? Nikdo! V lásce se nelze vracet zpátky; taky nikdy nemůžete začít znovu! Ten, kdo intenzivně něco hledá, přehlíží cokoli, co by mu hledání ulehčilo…někdy člověk hledá a ani neví co,…objeví cokoli…snad i malého…je šťastný, okouzlený…
Nenávist? Je dalším stupněm lásky…jak ti, kteří se nenávidí se museli kdysi milovat!!! Křik…pláč…bolest…výčitky…nadávky…prošení o milost…o lásku…o pochopení… Můžete v lásce poznat, co je správné? Jednání bývá impulzivní… …vichřice vzpomínek…déšť pravdy…jezera radosti…moře slibů…krása…melancholie duší…pohyb těl…něha…sténání…
Co je láska? Snad hra slov, nejisté city, snaha věřit, sliby, procházky v dešti, schůzky v kinech, strach z rodičů, promarněné minuty, hodiny či dny čekání, louky květů, slunce, barvy, soulad, poškrábané tváře dívek, touha, částečné odvrhnutí ostatních přátel, společné minuty štěstí, vzrušení, něčeho krásně krásného….? Ví to někdo?…..
|
|
|