23. 3. 2004

Změna je život (nebo smrt?!)

            Když jsem byla malá, každý rok jsem s bráchou a s rodiči jezdila na jarňáky na lyže. Naši byli vedoucí a kromě nás hlídali dalších zhruba dvacet dětí (samozřejmě ne sami, ale to je už vedlejší). Ze začátku (to mi mohlo bejt tak osm) jsme bydleli v Jizerkách na takový dost nesympatický chatě, ke který patřila sjezdovka s vlekem.

            Taky s náma jezdil jeden strašně pěknej kluk - Kuba. Byl tak o dva tři roky starší než já a mně se moc líbil.

            Jelikož na sjezdovkách (už od malinka) jezdim jak blázen, jezdila jsem s klukama. Vždycky jsme se krásně vyřádili: skákali na skokáncích, podjížděli vlek… Když jsme se vrátili zpátky na chatu, hráli jsme karty, kulečník a Kuba hrál na kytaru. Bylo to moc fajn… Prostě prázdniny jak maj bejt…

            Po pár (asi po čtyřech) letech jsme změnili ubytování. Tentokráte jsme se zabydleli v hezkém pensionu. Kuba se tak trochu vybarvil. No prostě byl číslo… Pokud se něco stalo, vedoucí si mohli být jisti, že v tom má prsty Kuba. Ale přes to všechno ho vedení bralo jako prima a fér kluka.

            To bylo naposled, co s náma Kuba jel, protože v létě na táboře udělal nějakou koninu. Od tý doby jsem ho viděla jenom párkrát. Většinou když jsme někam jeli, tak byl u autobusu a „mával“ nám.

            Byl to fajn kluk a měl svůj velkej sen - stát se sládkem. Ale na to si bude muset ještě pár let počkat… A proč?! Protože udělal hodně, ale opravdu hodně velkou blbost:

Ve zprávách to řekli dosti stručně: V listopadu se s ním rozešla jeho holka, a tak se jí „pomstil“… Asi už jste o tom slyšeli, a tak víte jak to dopadlo… Strašný, co?! Ještě teď mi běhá mráz po zádech.

Pořád před sebou vidim toho prima kluka se smyslem pro humor… Asi se hodně změnil… Nebo jsem ho spíš málo znala…

Úryvky z MF Dnes (ze začátku února 05):

…Město je z hrůzného a brutálního činu stále v šoku. "Takovou hrůzu tady nepamatuji. Nikdo nezná jejich motiv. Kdyby byli pod vlivem drog nebo alkoholu, dal by se jejich čin ještě pochopit, i když ne odpustit, ale takhle. Nikdy nepochopím, kde se v nich bere ta bezcitnost někoho ubodat. Bylo by strašné, kdyby takovýmto způsobem zabili nějaké zvíře, natož člověka," řekl starosta Bíliny Josef Horáček (nez.).

Na druhou stranu prý ale téměř všichni cítí lítost k matce vraha Jakuba P., která již řadu let pracuje na městském úřadě v Bílině. "Je to velice slušná a pracovitá paní, který se náhle zhroutil svět, protože její syn byl také jedináček a snažila se ho vychovávat dobře," dodal starosta.

… Kamila vyšla jen v noční košili a podle krvavých skvrn jí vrazi ihned zasadili ránu kladivem. Pak ji zatáhli za garáže a tam ubodali.

Poté odešli do klubu Kornout, kde pokračovali v zábavě. "Několika známým prý dokonce říkali, že zapíjejí vraždu. Ti to brali jako žert. Jakub byl hrozně žárlivý. Po rozchodu prý Kamile vyhrožoval, že se nedožije osmnáctin," sdělil známý rodiny.

I policie pracuje s verzí, že se oběti chtěl její bývalý přítel pomstít za rozchod. Podle kriminalisty Jiřího Volprechta také přesvědčil druhé dva, aby se na činu podíleli.

Procházka studoval potravinářskou průmyslovku a chtěl se stát sládkem. I rodina oběti ho znala. "V létě jsme na zahradě hrávali karty. Vůbec neuměl prohrávat. Byl nepříčetný, když mu to nevycházelo," vzpomíná babička oběti…